Stále se velmi smutně dívám na NONSTOP veřejný lynč člověka, kterého jsme si zvolili za našeho pana prezidenta. Na svém blogu mám i dopis, který jsem panu prezidentu, Miloši Zemanovi, psal. Zvolili jsme si člověka, který je, ať chceme nebo nechceme, našim vlastním obrazem. My však, jako lidé, jako krásné bytosti, zbavení všeho studu, lynčujeme vlastně někoho, kdo je MY. My lynčujeme sami sebe, nikoliv našeho pana prezidenta. On vzal na svá bedra, ať je - jaký je - odpovědnost a on je nám nyní našim vlastním zrcadlem - když se nad tím pokusíme zamyslet, má všechny kvality rize většiny české společnosti - jednou z nich je "kam vítr - tam plášť". Nelze mu proto nic vyčítat, natožtak soudit. Pan prezident potřebuje pomoc ve formě nezměrné lásky a naděje od nás všech. Těžko se to realizuje, ale veřejným lynčem mu nepomáháme. Jsem velmi smutný za zemi, kde jsme si zvolili hlavu státu - sami sebe - a tu ještě dokážeme ničit. Kde končí a začíná vlastní uvědomění ? Kde je dno našeho vědomí ? Kam až musíme jako národ klesnout, abychom si uvědomili sami sebe a svoje morální kvality ? S vírou všeho dobrého a pro našeho pana prezidenta posílám nyní velkou dávku srdečné energie a lásky, protože to je to, co potřebuje ze všeho nejvíce
............
(podle jeho gusta)
