Zeman byl jako obvykle zbytečně ostrý, v jádru má však pravdu

Spor mezi českým prezidentem Milošem Zemanem a americkým velvyslancem v ČR Andrewem Schapirem se stal již několik dní hlavním zpravodajským tématem většiny domácích médií, poměrně výraznou odezvu měl i v médiích zahraničních.

Začátkem této diplomatické roztržky bylo vystoupení amerického velvyslance v pořadu Události, komentáře na ČT24, o kterém jsem shodou okolností psal na mém blogu v článku Moderátor ČT předvedl nevídaný proamerický hujerismus. Pan Schapiro tenkrát mimo jiné odpovídal na otázku, co říká na záměr prezidenta Zemana zúčastnit se 9. května v Moskvě oslav 70. výročí konce druhé světové války.

Jeho doslovná odpověď tenkrát byla: „Není na mně nebo na kterékoli jiné zemi, aby říkala českému prezidentovi, co má nebo nemá dělat. Chápu, když prezident Zeman říká, že je třeba uctít oběti 2. světové války ze všech zemí. Ale symbolika toho, že možná bude jediným představitelem státu Evropské unie na tribuně a sledovat vojenskou přehlídku ruské armády, když ta armáda destabilizuje jeden ze států sousedících s EU, tak to možná je poněkud prekérní.“

Po několika dnech se k těmto slovům vyjádřil český prezident a v rozhovoru pro Parlamentní listy prohlásil: "Nedovedu si představit, že by český velvyslanec ve Washingtonu radil americkému prezidentovi, kam má cestovat. Obávám se, že po tomto prohlášení má naopak velvyslanec Schapiro dveře na Hrad zavřené."

Jak tento spor rozsoudit? K žádné roztržce by nejspíš nedošlo, kdyby americký i český politik vypustili ze svého prohlášení poslední větu. Pan Schapiro měl buď moderátorovi Dolanskému diplomaticky říct, že mu nepřísluší na tuto otázku odpovídat nebo měl zůstat jen u prvních dvou vět. Narážkou na to, že český prezident bude možná jediným představitelem EU, který bude sledovat vojenskou přehlídku, se jako diplomat rozhodně neprojevil.

Proto byla první věta Zemanovy odpovědi na Schapirovo vvyjádření zcela trefná, bohužel to však český prezident zcela pokazil následným prohlášením o zabouchnutých dveřích pro amerického velvyslance. Ať už bylo myšleno trvale nebo jen na jednu plánovanou schůzku (jak vysvětloval prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček), bylo to zbytečně dětinské a ješitné. Český prezident tak opět zbytečně ostrými slovy uškodil především sám sobě.

I tak by ale tato jedna nešťastná věta neměla být příčinou černobílého vidění celé situace, kterého se nyní ve sdělovacích prostředcích dopouštějí političtí komentátoři i mnozí čeští politici (ať už opoziční či koaliční). USA ani nikdo jiný by totiž skutečně neměl mluvit českému prezidentovi do toho, zda se hodlá oslav konce druhé světové války zúčastnit nebo nikoliv.

Relevantní není v této souvislosti ani argument, že řada jiných evropských státníků do Moskvy nepojede a například německá kancléřka Angela Merkelová tak sice učiní, ale vojenské přehlídky se 9. května nezúčastní. Postoj našeho prezidenta by měl logicky vycházet z toho, že většinu našeho území v roce 1945 osvobodila Rudá armáda a přibližně 140 tisíc jejích vojáků zde položilo svůj život. Německo bylo naopak státem, který druhou světovou válku prohrál a tak by účast nejvýznamnější německé političky na slavnostní vojenské přehlídce působila poněkud kontroverzně.