Zatykač na Netanjahua aneb ani napadené straně by nemělo být tolerováno úplně všechno

Když předevčírem Mezinárodní trestní soud v Haagu oznámil, že vydal zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého izraelského ministra obrany Joava Galanta kvůli podezření ze spáchaných válečných zločinů v Gaze, označila izraelská strana toto rozhodnutí za antisemitské (viz odkaz zde). Čeští politici, kteří vesměs stojí při konfliktu v Gaze plně na straně Izraele, sice až tak radikální ve svých výrocích nebyli, nicméně například premiér Petr Fiala či ministryně obrany Jana Černochová označili rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (ICC) za nešťastné. Místopředseda ODS Alexandr Vondra ho pak označil za hloupé a zkritizoval ICC za to, že upírá demokratickému státu právo na sebeobranu před agresí (viz odkaz zde).

Věřím tomu, že s názorem Alexandra Vondry bude souhlasit řada osob u nás včetně zdejších čtenářů, ostatně, Česká republika bývá někdy označována za nejvíce proizraelskou zemi v Evropě. Jsou ale Vondrova slova o upírání práva Izraeli na obranu proti Hamásu skutečně pravdivá?

Dle mého názoru žádný soudný člověk nezpochybňuje, že Hamás je teroristická organizace, která krvavý konflikt vloni v říjnu útokem na Izrael začala. Bylo tedy naprosto logické, že židovský stát nenechá smrt svých 1200 občanů bez odezvy a bude navíc usilovat o osvobození 251 rukojmích, odvlečených do Pásma Gazy. Po více než rok trvajícím válečném konfliktu se zatím do Izraele vrátilo rukojmích 117 (105 jich bylo vyměněno, 4 vráceni a 8 z nich izraelská armáda osvobodila), ovšem mezitím zemřela spousta dalších nevinných lidí.

Palestinská strana konkrétně mluví o více než 40 tisících zabitých Palestincích. Izrael tohle číslo zpochybňuje, nicméně agentura OSN uváděla již letos v květnu zhruba 24 tisíc Palestinců, zemřelých v Gaze, z čehož byla zhruba polovina žen a dětí (nedávná zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva pak mluví dokonce o 70% podílu žen a dětí mezi identifikovanými mrtvými - viz odkaz zde). A byť soudný člověk samozřejmě rozumí tomu, že se izraelská armáda snaží zneškodnit co nejvíce bojovníků Hamásu a minimalizovat tak riziko, že se útok ze 7. října 2023 bude v budoucnu opakovat, přece jen by neměl být na všechna Palestince uplatňován princip kolektivní viny. Nevěřím prostě tomu, že všichni palestinští občané jsou podporovateli Hamásu (stejně tak, jako ne všichni izraelští občané stojí za premiérem Netanjahuem).

A když se vrátíme ke zdůvodnění Mezinárodního trestního soudu k zatykači na izraelského premiéra, tak se v něm mimo jiné mluví i o trestní odpovědnosti za používání vyhladovění civilistů jako válečného nástroje v Pásmu Gazy. Přičemž k hladovění Gazanů v důsledku izraelských náletů na potravinářskou infrastrukturu i určitou blokádu humanitární pomoci skutečně často docházelo (ostatně, například fotky z března letošního roku v tomto článku mluví za vše).

I když počítám s tím, že kladných ohlasů za tento můj dnešní článek asi moc nebude, jsem zkrátka toho názoru, že napadená strana se samozřejmě má právo bránit, ale zároveň by jí při odvetných opatřeních nemělo být tolerováno úplně všechno. Takto i chápu verdikt ICC a na rozdíl například od nedávných útoků na fanoušky Maccabi Tel Aviv v Amsterdamu v téhle věci nevidím antisemitismus.