Zase to strašení Ruskem

Současná Rusnokova vláda částečně mění orientaci české zahraniční politiky v ekonomické oblasti. Více se orientuje směrem na Východ - především na Rusko a Čínu. Konkrétně se to projevuje tím, že se zvyšuje počet konzulárních pracovníků v těchto zemích a firmám, chtějícím s uvedenými zeměmi obchodovat, se zjednodušuje získání víz.

Vzhledem k tomu, že na západních trzích se stále projevují důsledky hospodářské krize (byť některé západní země na rozdíl od nás již přece jen obnovily hospodářský růst), je to krok nanejvýš logický. Ostatně, takový krok měl v plánu již bývalý premiér Nečas, ovšem ze známých důvodů ho již nestihl realizovat. Přesto se však současná vláda stala za tuto změnu v oblasti zahraniční politiky terčem kritiky některých politiků. V sobotní MF DNES jej například kritizují Karel Schwarzenberg, Ondřej Liška a bývalý ministr zahraničí v Rusku Luboš Dobrovský.  Ti varují před „oslabením naší ekonomické svobody“ či před tím, že vláda tímto rezignuje na boj s lidskými právy.

Upozorňovat na porušování lidských práv v té či oné zemi je jistě v pořádku. Ovšem řešit to tím, že s touto zemí zcela ukončím nebo výrazně omezím obchodní styky? Proč bychom to měli dělat, když k něčemu takovému nesáhnou ani USA, Německo a další západní země? Napadá mě podobná paralela, jako když začátkem 90. let tehdejší Československo ukončilo především díky iniciativě tehdejšího prezidenta Václava Havla vývoz zbraní do mnoha „rizikových“ zemí. Naše zbrojařské firmy přišly o práci a místo nás začaly do zmiňovaných zemí ihned vyvážet zbraně jiné státy.

A omezování ekonomické svobody, před kterým v souvislosti s Ruskem varuje především Luboš Dobrovský (politik, který měl vždy velmi blízko k Václavu Havlovi)? Uvedu jeden konkrétní příklad. V regionu, kde žiji, je podník Aircraft Industries, vyrábějící dopravní letadla. Dříve se jmenoval Let Kunovice a od 90. let, kdy ztratil odbytiště na východních trzích, si prošel mnoha krizemi. Několikrát se měnil jeho vlastník a asi nejhorší to bylo v letech 1998-2001, kdy jej vlastnila americká společnost Ayres Corporation. Zaměstnanci nedostávali několik měsíců výplatu, americký majitel chtěl finanční problémy řešit například prodejem firemního letiště a situace vyvrcholila tím, že na podzim roku 2000 byl na firmu vypsán konkurs. Mluvilo se o tom, že držet leteckou výrobu v tak malé zemi jako je Česká republika nemá smysl.

Obrat nastal až po roce 2008, kdy 51% akcií Aircraft Industries koupila ruská společnost UGMK. A světe div se, společnost začala prosperovat, našla odbytiště pro své výrobky a i v současné době stále nabírá nové zaměstnance. Dokonce je v plánu i vývoj a výroba typově nového letounu.

Tímto zmíněným příkladem jsem rozhodně nechtěl říct, že vše, co je americké, je špatné a naopak vše, co je ruské, je dobré. Ale neplatí to ani naopak. Chtěl jsem tím jen sdělit, že „ideologická“ problematika by se do ekonomiky v přehnané míře zanášet neměla.

Ostatně, na jiné straně MF DNES je rozhovor s bývalým slovenským disidentem a významným politikem Jánem Čarnogurským, který chce za dva roky kandidovat na prezidenta Slovenské republiky. A i on má v zahraniční politice v plánu posílení vazeb na Rusko, Ukrajinu i Čínu. Někdy mi prostě přijde, že u nás v Česku máme takový národní zvyk stále někým či něčím strašit …