Většina skladníků se svůj názor říct nebojí, a proto nám návrat před rok 1989 nehrozí

Je pravdou, že se v dnešní době většina (nejenom) středoškolských učitelů bojí veřejně vyslovit svůj názor?

Má pravdu zdejší uznávaný bloger (který se mimochodem v nedávné anketě Bloger roku dostal do finálové desítky hned ve dvou kategoriích), když tvrdí, že většina středoškolských učitelů se dnes bojí vyslovit svůj názor? Vyloučené to asi není, ostatně v letos uskutečněném průzkumu agentury SANEP odpovědělo téměř 55 % respondentů na otázku, zda se někdy bojí otevřeně vyjádřit své názory, kladně.

Hrozí nám proto z těchto důvodů návrat před rok 1989? Já jsem přesvědčen, že nikoliv, a hlavním důvodem této mé jistoty je skutečnost, že na rozdíl od některých učitelů se například charakterní skladníci na Valašsku své názory otevřeně říkat a psát nebojí. A odkud že tohle vím, když já sám ani skladník, ani Valach nejsem? Tak já vám to tedy povím…

Mezi valašské skladníky totiž patří ten výše zmíněný bloger jménem Karel. Sám to kdysi v některém svém textu zmínil, stejně jako například to, že je absolventem České zemědělské univerzity a velmi dobrým cyklistou. A kdo jeho články pravidelně čte, velmi dobře také ví, že je častým návštěvníkem tichých čajoven. Zda právě tam tvoří, posílený kvalitním silným čajem, většinu svých skvělých textů, netuším, ale to není až tak podstatné. Podstatné je především to, že Karel se své názory nikdy říkat nebojí, a nebere si servítky ani s těmi blogery, kteří trvale patří k největším oblíbencům zdejší administrace. Tedy například s Větvičkou, Nožičkou, Jurčákem, Valíkovou či Lhotskou.

A proč právě s těmito zmiňovanými autory? Nejspíš proto, že tito autoři málokdy projevují svou statečnost tím, že by chválili Evropskou unii se všemi jejími centrálními institucemi, vládu premiéra Fialy, která činí všechno možné, aby zastavila Babišem způsobenou inflaci a drahotu, bojí se pochválit statečný boj zelených aktivistů za záchranu planety nebo obhajovat pokrokový multikulturalismus. Karel na rozdíl od nich tuto odvahu má, a proto se mu za jeho reblogy pravidelně dostává zasloužené vtipné karmy i uznání od zdejšího „uličního výboru“. Vždyť nebýt Karlových reblogů, kde jinde by mohli členové "uličního výboru" své vždy slušné a kultivované názory napsat. 

Jen by bylo možná dobré, aby k této záslužné a nedoceněné činnosti Karel získal ještě některé své další spolupracovníky ve skladu, a přesvědčil je, že na rozdíl od období před rokem 1989 se nemusí bát veřejně říkat nejenom názory na to, které zboží umístit v tom či onom regále, ale i své pokrokové politické názory. Přičemž nebude až tak moc vadit ani to, když ve jménu tohoto pokroku občas trochu zalžou…