Veselé příhody z jedné současné školy

Dvě příhody z jedné současné školy. Podotýkám, že půjde o smyšlené příběhy a také případná podobnost v nich vystupujících postav s reálnými osobami je čistě náhodná.

Paní učitelka ve druhé třídě sleduje v hodině výtvarné výchovy děti, jak malují vesmír. Téměř všechny jsou zapáleny do práce, jenom Mareček v zadní lavici vypadá otráveně. Jde se za ním podívat a na jeho výkrese vidí jen dvě hvězdy, navíc namalovné nakřivo.
„Copak Marečku, nenapadá tě, co tam nakreslit dále?“, zeptá se Marečka vlídně.
Mareček jí však otráveně odpoví: „Ne, paní učitelko. Já prostě vesmír kreslit nechci a chci raději malovat přírodu a zvířatka!“
„Marečku, všichni teď kreslí vesmír a zvířátka budeme kreslit někdy příště. Zadání úkolu je pro všechny děti ve třídě stejné“.
„Paní učitelko, vy jste na mě zase arogantní! Já vesmír prostě kreslit nechci!“.
„Marečku, já přece vůbec arogantní nejsem. Už jsem vyhověla například tvému přání, že jsi místo Aničky chtěl sedět v lavici raději s Davídkem, ale v hodinách musíš i ty dělat to, co všichni ostatní.“
„Ne, paní učitelko, můj tatínek říkal, že učitelé jsou povinni přistupovat ke každému dítěti individuálně. Zvlášť, jde-li o výjimečného žáka jako jsem já!“.
Načež paní učitelka rezignuje a povolí Marečkovi malovat místo vesmíru přírodu se zvířátky.

Do šesté třídy dorazí v odpoledních hodinách vyučující náboženství, kazatel Vlastimil. Je dnes mírně rozzlobený, neboť ho po cestě do školy naštval lživý a populistický předvolební plakát hnutí ANO, který zahlédl z okna autobusu.
Když se podívá na ne úplně hezky smazanou tabuli, rozčileně se zeptá: „Kdopak to tak hnusně smazal tabuli?“
Chvíli je ve třídě ticho, až poté jeden žák nesměle odpoví: „Vrch služba, spodek pan učitel Ferda v občanské nauce“.
„Cože?“
„No horní půlku tabule služba, spodní půlku pan učitel Ferda břichem, když psal vrch“, vysvětlí mu žák.
Pan učitel Ferda byl poněkud objemnější postavy a taková věc se mu stávala častěji, proto mu vedení školy doporučovalo, aby co nejvíce používal dataprojektor. Jenže dataprojektor ve třídě byl momentálně na správě a školní ajťák Kulich nestíhal, protože měl spoustu práce i na svém vedlejšáku v divadle.
Kazatel Vlastimil nejprve přemýšlí, že uloží službě za nedbale smazanou tabuli trest v podobě pěti Otčenášů, ale pak dojde k závěru, že jako věřící člověk by neměl žáky trestat, ale naopak sám jít příkladem. Proto si namočí pod úmyvadlem houbu a tabuli před začátkem výuky vzorně smaže sám.

Jak je zejména na prvním příběhu vidět, učitelé to opravdu nemají v dnešní době úplně lehké. Tak jim ty téměř dva měsíce volna, které je již brzy čekají (a jejichž část navíc mnozí kantoři využívají k vlastnímu vzdělávání), nezáviďte.