Věci, ze kterých je v den vzniku samostatného státu člověku trochu smutno

V dnešní den slavíme již 106. výročí vzniku československého státu. A byť Československo již více než 30 let neexistuje, nic to nemění na skutečnosti, že dnešní datum je pro české občany z historického hlediska významným dnem. Vyhlášení samostatného československého státu 28. října 1918 totiž pro tehdejší Čechy a Slováky znamenalo, že se po mnoha letech vymanili z područí Rakouska-Uherska. Proto je 28. říjen již dlouhou dobu neodmyslitelně spjat například s vojenskou přísahou Hradní stráže nebo udílením státních vyznamenání prezidentem republiky na Pražském hradě.

Většina běžných lidí spíše vítá dnešní státní svátek jako den pracovního volna, který si každý užije po svém. Nicméně někteří z nás si dost možná v souvislosti s dnešním výročím položí otázku, na co by měli být Češi v současné době hrdi a co jim naopak radost z pocitu národní hrdosti určitým způsobem kazí. Já se v mém dnešním blogu soustředím spíše na to druhé.

Pouhé dva dny před dnešním svátkem, tedy 26. října 2024, absolvovaly svůj poslední let České aerolinie. Byla totiž dokočena jejich fúze s tuzemským konkurentem Smartwings a značka ČSA i dlouho zažité označení jejich letů OK tak přestanou po 101 letech existovat. Že se nic tak hrozného nestalo, zvláště když na trupech několik letounů typické červenobílé barvy i nápis ČSA zůstanou i nadále (viz odkaz zde)?

Například kapitán letadla, který v sobotu pilotoval historicky poslední let Českých aerolinií z Paříže do Prahy, to vidí trochu jinak. Jeho slova, pronesená k cestujícím, mluví za vše: „České aerolinie dokázaly v turbulentním 20. století přežít všechny historické epochy, zvraty, kterými Česko a Slovensko prošlo počínaje nelehkými začátky letecké dopravy. Přežily období okupace, socialismu, divokých devadesátých let i následného nelehkého období, charakterizovaného bojem s terorismem a globální pandemií. Bohužel historie a tradice byla přemožena rozhodnutím majitelů o ukončení provozní licence společnosti a tím i vlastně ukončení provozu pod značkou OK k dnešnímu dni.“ (viz odkaz zde)

Samozřejmě, že ekonomická globalizace je věc, která je již delší dobu realitou současné doby a příkladů fúzí úspěšných českých firem se zahraničním konkurentem bychom našli spoustu. Za všechny bych jmenoval například převzetí české antivirové společnosti Avast americkou softwarovou firmou NortonLifeLock, uskutečněné před dvěma lety. Ovšem konec tradičních národních společností jako České aerolinie nebo v minulosti Česká námořní plavba přece jen trochu bolestně působí.

Jako nadšený sportovní fanoušek bych pak v souvislosti s dnešním státním svátkem zmínil i oblast sportu. Je potěšitelné, že stále máme spoustu úspěšných českých sportovců, na které můžeme být právem hrdi. A když českým fanouškům udělají takovou radost, jako například naši hokejisté na letošním mistrovství světa, tak jistě i takové věci přispívají k dobré náladě a pocitu národní hrdosti. Na druhou stranu má mnohý český sportovní fanoušek asi trochu smíšené pocity z toho, když například v základní sestavě pražské Sparty, hájící české barvy ve fotbalové Lize mistrů, často nastupují jen tři čeští hráči.

Na to někteří možná namítnou, že velké množství cizinců je aktuálně trendem i ve většině jiných fotbalových lig, a je to z velké části pravda. Nicméně například v dresu slavného španělského klubu FC Barcelona nastoupilo v posledním zápase, při kterém barcelonští senzačně deklasovali 4:0 Real Madrid na jeho hřišti, v základní sestavě osm španělských hráčů, přičemž šest z nich bylo přímo barcelonských odchovanců...

I přes dva výše zmíněné negativní příklady (jistě by se jich našlo mnohem víc, ale nechci rozsah tohoto článku zbytečně natahovat) nicméně věřím tomu, že většina českých občanů pocit národní hrdosti stále má a neříká o sobě, že jsou spíše Evropany než Čechy. Důvodů pro vlastenectví a národní hrdost se totiž v dnešní době stále najde dost.