Už i Horáček píše Nohavicovi

Populární folkový zpěvák a muzikant Jaromír Nohavica má být jedním z těch, kteří letos 28. října obdrží z rukou prezidenta státní vyznamenání.

Prezident Miloš Zeman prozradil začátkem září při setkání s občany Českého Těšína, že se s Jarkem Nohavicou, který v tomto městě řadu let žil, „možná potká 28. října“. Zpráva o chystaném státním vyznamenání pro populárního písničkáře následně vyvolala v médiích i na veřejnosti velkou odezvu. Zatímco mnohým Nohavicovým příznivcům udělala radost, byli i takoví, kteří mluvili o tom, že si uznávaný zpěvák takovou poctu nezaslouží kvůli morálnímu pochybení v předlistopadové době (jak známo, Nohavica byl veden od roku 1986 v registrech spolupracovníků Státní bezpečnosti, přičemž k vynucené spolupráci se později přiznal).

Případně byli i takoví, kteří prohlašovali, že jako umělec si Nohavica cenu zaslouží, ale své jméno si pošpiní tím, když ocenění převezme od tak kontroverzního politika, jakým je český prezident Miloš Zeman. V takovém duchu se vyjadřovali i někteří zdejší čtenáři v diskusích pod blogy, které zde na tohle téma již dříve napsali například kolegové blogeři Jiří Turner a Jaromír Petřík.

Zemanovi kritici v této souvislosti argumentují tím, že současný český prezident během necelých 5 let, co tuto funkci vykonává, několikrát význam státních vyznamenání znehodnotil či zneuctil. Zejména tím, když dle názoru řady lidí bylo v případech některých vyznamenaných hlavní „zásluhou“ podpora Miloše Zemana v prezidentské kampani v roce 2013. V oblasti kultury se v této souvislosti mluvilo například o zpěvácích Františku Ringovi Čechovi či Danielu Hůlkovi, zpěvačce Lucii Bílé, režiséru Filipu Renčovi nebo herečce Jiřině Bohdalové.

Když se nad těmito jmény zamyslím, tak přiznávám, že například v případě Františka Ringa Čecha či Daniela Hůlky mám i já určité pochybnosti nad tím, zda jejich umělecký přínos je natolik velký, že měl být oceněn státním vyznamenáním. Ovšem na druhou stranu, ohledně Lucie Bílé i Jiřiny Bohdalové žádné pochybnosti v tomto směru nemám – tyto dvě dámy si dle mého názoru takovou poctu zasloužily bez ohledu na jejich politické postoje.

Navíc je možné uvést jména některých dalších uznávaných umělců, u kterých mi není známo, že by byli podporovateli Miloše Zemana, a s převzetím medaile z jeho rukou problém neměli – například herečka Libuše Šafránková, zpěvák Václav Neckář, houslista Pavel Šporcl nebo režisér Juraj Jakubisko. Proto já osobně nevidím důvod k tomu, aby byl na Jaromíra Nohavicu činěn veřejný nátlak ohledně toho, aby podobně jako v minulosti například zpěvák Vladimír Mišík vyznamenání od prezidenta Zemana přijmout odmítl. S tím, že bych nechal čistě na něm, zda 28. října na Pražský hrad přijde či nikoliv.

Tím veřejným nátlakem přitom nemyslím výzvy od internetových diskutérů či některých blogerů – tam to víceméně beru jako vyjádření jejich názoru, na který mají právo. Ale něco trochu jiného je, když k něčemu takovému veřejně vyzývá vedoucí projektu Paměť národa Mikuláš Kroupa a před několika dny i jeden z kandidátů na hlavu našeho státu Michal Horáček. Ve veřejném dopise, adresovaném Jarkovi Nohavicovi (viz odkaz zde), píše například o tom, že „umělec v plné tvůrčí síle by neměl přijímat metály od mocných“. Dále pak o tom, že přijetí vyznamenání ustavuje partnerství a v této souvislosti Nohavicovi konkrétně říká: „Záleží i na tom, komu chceš být partnerem. Každý politik představuje nejen sám sebe, ale i své činy a jejich následky. Opravdu chceš ? Ty, který tolik zpíváš o lidském porozumění, o respektu i k těm nejrůznějším „jiným“, o empatii k těm nejkřehčím ? prohlásit „hodnoty“ stávajícího prezidenta i za svoje?“

Zcela chápu, že ne každému se politika a zejména vystupování současného českého prezidenta líbí, a že Miloš Zeman své odpůrce někdy zbytečně moc provokuje. Ale přesto: měla by nenávist k němu být až tak velká, že bychom měli někoho veřejně nabádat k tomu, aby od něho odmítal převzít státní vyznamenání? A naopak adorovat každého, kdo projeví „odvahu“ ten metál nepřijmout? Za zvlášť rozporuplné pak považuji, když k něčemu takovému nabádá ten, kdo bude při prezidentské volbě v příštím roce jedním ze Zemanových soupeřů.