Usilovné hledání „AntiZemana“ zatím působí spíše komicky

Prezidentské volby sice čekají naši zemi až za téměř dva roky, přesto se však především v médiích již dlouhou dobu rozebírá, kdo má aspoň teoretickou šanci v nich uspět.

Téměř všichni političtí komentátoři se shodují na tom, že jejich hlavním favoritem je zatím současný prezident Miloš Zeman. Sice ještě oficiálně neoznámil, zda v roce 2018 bude či nebude kandidovat, dle toho, co v poslední době naznačil při některých svých výrocích, je však dosti pravděpodobné, že tomu tak bude.

A jelikož dle všeho stále existují lidé, kteří se ani po více než 3 letech nesmířili s tím, že hlavou státu se v roce 2013 stal Miloš Zeman a nikoliv Karel Schwarzenberg (tím netvrdím, že to platí o všech Zemanových odpůrcích), je logické, že se určitá skupina lidí již nyní děsí toho, že by současný prezident mohl být za 2 roky zvolen znovu. Tuto obavu ještě umocňuje fakt, že se dle různých průzkumů dosud nenašel nikdo, kdo by mohl být Zemanovi vážným soupeřem.

Prvním tajným trumfem Zemanových odpůrců byl filozof a teolog Tomáš Halík. Ten již v srpnu 2014 veřejně prohlásil, že kandidaturu na Hrad v příštích prezidentských volbách zvažuje. Sice tím nadchnul skupinu lidí, v médiích někdy označovanou termínem „Pražská kavárna“, většinu národa však nikoliv. Proto již letos svou kandidaturu fakticky vzdal s odůvodněním, že v naší zemi není dostatek vzdělaných a rozumně uvažujících lidí (viz odkaz zde).

Záhy po tomto zklamání část Zemanových odpůrců přece jen zaplesala radostí nad tím, když se jako další možný kandidát objevil Michal Horáček. Tento někdejší spisovatel, textař i úspěšný podnikatel zhruba před měsícem oznámil, že o kandidatuře v příštích prezidentských volbách uvažuje. A dle všeho by měl u větší části veřejnosti přece jen vyšší šanci než profesor Halík (byť se na rozdíl od pana Halíka a jeho příznivců nedomnívám, že je to důsledkem malého počtu vzdělaných a  rozumně uvažujících voličů). Přesto však ani v jeho případě většina lidí příliš nevěří tomu, že by byl nakonec schopen současnou hlavu státu porazit.

Dalšími osobami, které nějakým způsobem potvrdily svůj zájem v roce 2018 kandidovat, jsou historik Jan Berwid-Buquoy, zpěvačka a aktivistka Jana Yngland Hrušková a známý politik z ČSSD Zdeněk Škromach. V jejich případě však tomu, že by mohli reálně uspět, nejspíš nevěří téměř nikdo.

Asi z těchto důvodů se o uplynulém víkendu sešla v Kroměříži skupina osob pod vedením bývalého disidenta a později politika (mimo jiné i ministra pro lidská práva a národnostní menšiny) Michaela Kocába, aby zde vyzvala „všechny zodpovědné občany této země“ k společnému postupu při volbě příštího prezidenta.

V dokumentu s názvem Kroměřížská výzva s poukazem na to, že v naší zemi jsou údajně ohroženy hodnoty svobody a demokracie, vyzvali tyto zodpovědné občany mimo jiné k tomu, aby pomohli vybudovat po celé republice rozsáhlou síť aktivních občanů, která bude podporovat možné kandidáty v příštích prezidentských volbách. „Dejme prostor celému pelotonu vhodných demokratických kandidátů, z nichž nakonec společně podpoříme jednoho, který bude mít největší šanci na úspěch,“ praví se v dalším bodě této výzvy.

Tak na ten „peloton“ jsem opravdu zvědavý. Netvrdím a nikdy jsem netvrdil, že současný český prezident je bez chyb. Ale v roce 2013 jsem ho volil především z toho důvodu, že nikdo z tehdejších kandidátů mi nepřipadal na tuto funkci lepší (a s odstupem 3 let si to troufnu říci i nyní.) Na rozdíl od některých jiných lidí také tvrdím, že Zeman vítězství v roce 2018 ještě zdaleka jisté nemá – za 2 roky se toho může na politické scéně změnit ještě mnoho.

Ale jsem také přesvědčen, že takové křečovité a téměř až komické hledání jeho protikandidáta, jaké nyní předvedli Michael Kocáb a jeho přátelé, nejspíš žádné vrásky Miloši Zemanovi na čele nedělá. Naopak to Zemanovy šance na vítězství v příštích prezidentských volbách ještě více posiluje.