USA zvažují bojkot olympiády v Pekingu. Další z plodů, které přineslo zvolení Bidena?

Je ospravedlnitelné zneužívat olympijské hry či jiné významné sportovní soutěže k demonstrování svých politických postojů?  

Začátkem února příštího roku by měl v Pekingu vzplanout olympijský oheň. Čínská metropole má tak být prvním městem, které po letních olympijských hrách (ty se v Pekingu konaly v roce 2008) bude hostit i ty zimní. Na XXIV. zimních olympijských hrách se přitom počítá s účastí téměř 3 tisíc sportovců, kteří budou soutěžit v 15 sportovních odvětvích.

Proč v této souvislosti používám termíny jako „má“ či „měl by“? Zda totiž hry skutečně proběhnou, to bude záležet především na vývoji koronavirové situace ve světě, a nikdo dnes nemůže s jistotou říci, jaký bude stav pandemie za necelý rok. Byť se již letos v červenci počítá s konáním o rok odložených letních olympijských her, které má hostit japonské Tokio. Druhým problémem, se kterým se hostitelé zimní olympiády v příštím roce mohou potýkat, je snaha mnohých lidskoprávních organizací i některých vlivných politiků tyto hry bojkotovat.   

Jak je psáno například v článku zde na iDNES, začátkem února zaslala skupina 180 lidskoprávních organizací otevřený dopis vládám mnoha zemí, aby se připojily k bojkotu ZOH v Číně z důvodu porušování lidských práv v této nejlidnatější zemi světa. Zejména je v této souvislosti poukazováno na potlačování práv národnostních menšin, jako jsou Tibeťané, Ujgurové či v Číně žijící etničtí Mongolové. A jak je ve zmíněném článku uvedeno, USA prohlásily ústy svého ministerstva zahraničí, že o bojkotu největšího sportovního svátku skutečně uvažují.

Že k bojkotu olympijských her, konaných z ideologického hlediska v „nesprávné“ zemi, vyzývají některé lidskoprávní organizace, není ničím novým. To samé se například dělo i v roce 2008 před zmiňovanou letní olympiádou v Pekingu nebo před zimními olympijskými hrami v roce 2014, které hostilo ruské Soči. A pokud si dobře vybavuji, tak se v obou případech žádná země k bojkotu olympijských her nepřipojila, pouze vrcholní politici některých zemí demonstrativně nepřijeli na jejich slavnostní zahájení. Přičemž z organizačního hlediska byly oba tyto sportovní svátky obvykle hodnoceny v superlativech. V souvislosti s lidskoprávními organizacemi je rovněž zvláštní, že v protestech proti pořádání vrcholných sportovních soutěží typu mistrovství světa či světových pohárů v zemích jako je Turecko či některé země Blízkého východu obvykle zdaleka tak aktivní nejsou…

Pokud by se ovšem příští rok k bojkotu pekingské olympiády Spojené státy skutečně odhodlaly (byť Americký olympijský výbor to odmítá), mohlo by to být pro sportovce i mnohé sportovní fanoušky podstatně horší. Lze totiž předpokládat, že k USA by se pak připojili i někteří jejich věrní „lokajové“ a řadě sportovců, věnujícím se zimním sportům, by tak byla účast na největším sportovním svátku, konaném jednou za čtyři roky, znemožněna. A jaké něco takového je, o tom by jistě mohli vyprávět například Jarmila Kratochvílová, Taťána Kocembová, Imrich Bugár, Martin Penc, Hana Říčná a mnozí další českoslovenští sportovci, kteří kvůli nesmyslnému bojkotu OH v Los Angeles přišli v roce 1984 o možnost bojovat o olympijské medaile. To samé ostatně tenkrát potkalo i sportovce z většiny ostatních tehdejších socialistických zemí. Čtyři roky předtím zase nemohli z obdobného důvodu sportovci USA, NSR, Japonska a některých dalších zemí bojovat o medaile na letních olympijských hrách v Moskvě…  

Rozhodně nechci tímto článkem popírat, že by v Číně k porušování lidských práv nedocházelo a že by na něco takového svět neměl poukazovat. Ale zneužívat k něčemu takovému zrovna olympijské hry považuji za krajně nešťastné. Zcela výstižně to ostatně vyjádřila prezidentka Amerického olympijského výboru Susanne Lyonsová slovy: „Bojkoty odmítáme, protože se ukázalo, že mají negativní důsledky pro sportovce, aniž by měly nějaký vliv na řešení globálních problémů.“

Lze si tak jen přát, že k obdobnému názoru dospěje i vládní tým nedávno zvoleného amerického prezidenta Joe Bidena. Mimochodem, ať už byl jeho předchůdce v Bílém domě jakýkoliv a často byl terčem oprávněné kritiky zejména v souvislosti s někdy až buranským chováním, jsem přesvědčen, že u něho by žádné lidskoprávní organizace s apelem na bojkotování olympijských her neuspěly.