Trump opravdu není noblesní politik, nicméně zdravý rozum mu v něčem upřít nelze

Nástup Donalda Trumpa do amerického prezidentského úřadu byl opravdu razantní. Hned první den po slavnostní inauguraci podepsal několik desítek nařízení či dekretů, z nichž mnohé vyvolaly rozporuplné reakce.

Jedním z nejvíce kontroverzních rozhodnutí nového amerického prezidenta po jeho nástupu do úřadu je nařízení o zrušení dosud platného pravidla o tom, že dítě, narozené na americké půdě, má automaticky nárok na americké občanství. Proti tomuto Trumpovu nařízení podalo již 22 amerických států soudní žalobu (viz odkaz zde). Kritiku vyvolalo i jeho rozhodnutí omilostnit všech 1500 útočníků na Kapitol z ledna 2021 nebo záměr odebrat Panamě z hospodářského hlediska klíčový průplav.

Řada lidí, namátkově bych uvedl napříkad mluvčího skupiny „Čeští elfové“ Bohumila Kartouse nebo zdejšího kolegu blogera Jiřího Turnera, mluví v souvislosti s nástupem Donalda Trumpa do prezidentského úřadu o ohrožení demokracie, případně o hrozbě jakéhosi nového kultu osobnosti. Jsou však i přes některé záporné stránky tohoto úspěšného byznesmana a kontroverzního politika takové obavy na místě?

Já bych přece jen takové obavy mírnil, byť některé veřejně pronesné plány nové americké hlavy státu vzbuzují i ve mně smíšené pocity. Ovšem USA jsou demokratickou zemí, nejpozději za čtyři roky se tam budou konat nové prezidentské volby a především: Donald Trump už americkým prezidentem byl v letech 2017-2020 a žádna katastrofa pro Spojené státy ani pro zbytek světa se nestala. Naopak jsou i věci, v jejichž naplnění Donaldu Trumpovi plně fandím, neboť jsou dle mého názoru příznakem zdravého rozumu.

Jedním z nich je například Trumpova snaha o zrušení či výrazné omezení státních úřadů, zaměřených na diverzitu, rovnost a inkluzi. Jak je psáno například v článku zde na iDnes, americký prezident hned druhý den po nástupu do úřadu poslal na nucenou dovolenou všechny federální pracovníky a školitele z těchto úřadů. V článku redaktora Milana Vodičky je přitom popisováno, jak se DEI (zkratka pro termíny diverzita, rovnost a inkluze) po nástupu Trumpova předchůdce Joe Bidena dostaly jako oficiální politika nejenom do vládních institucí, ale i do nemocnic, škol či soukromých firem. Nepřijít na školení, pořádané oddělením DEI, často pro zaměstnance znamenalo zastavení kariérního postupu nebo rovnou výpověď.

Další Trumpovu snahu, kterou vidím jako pozitivní, je jeho postoj ke zrušení či omezení Green Dealu. Což ihned začal uplatňovat prakticky jak odstoupením USA od Pařížské dohody o klimatu, tak i dekretem „Svobodná americká energie“, kterým mimo jiné ruší dotace pro elektromobily i omezení pro auta se spalovacími motory. Přestože někteří předpovídali, že s ohledem na jednoho ze svých největších podporovatelů Elona Muska bude naopak Trump elektromobily co nejvíce podporovat.

Sympatická je rovněž Trumpova snaha dosáhnout co nejrychleji míru na Ukrajině. Samozřejmě s tím, že se dosáhne kompromisu, přijatelného pro obě válčící strany. A byť málokdo věří tomu, že se prezidentovi nejmocnější země světa podaří dosáhnout něčeho takového do nyní avizovaných 100 dnů od jeho nástupou do úřadu, už to, že jak ruský prezident Putin, tak i jeho ukrajinský protějšek Zelenskyj projevili vůli s Trumpem o ukončení války jednat, považuji za pozitivní.