Třeťák tajně nahrává učitelku kvůli domácím úkolům. Opravdu tohle přijde někomu normální?

Jak se asi po něčem takovém budou nyní cítit ostatní děti ve třídě, případně pak učitelé, kteří budou v dané třídě v budoucnu vyučovat?

Na serveru Seznam Zprávy jsem se v tomto týdnu dočetl o kauze policisty, který zaúkoloval svého syna, chodícího do třetí třídy základní školy v Suchdole nad Lužnicí, aby tajně nahrával během vyučování třídní učitelku. Syna za tímto účelem vybavil nahrávacím perem.

Když se na synovy „špionážní praktiky“ přišlo, hájil se otec-policista tím, že on i někteří další rodiče podezírali učitelku z toho, že po dětech vyžaduje plnění domácích úkolů. Dle ředitelky školy však šlo o nedorozumění, neboť někteří rodiče nepochopili, že domácí úkoly jsou pro jejich děti pouze dobrovolné. Omluvy od otce-policisty se však škola nedočkala a vnitřní policejní kontrola u jeho zaměstnavatele dokonce dospěla k závěru, že se ničeho závadného nedopustil, neboť jen hájil synova práva.

Když jsem si tohle v článku na Seznam Zprávy přečetl, nechtěl jsem zprvu věřit vlastním očím. V dnešní době samozřejmě musí každý kantor počítat s tím, že si ho některý žák může tajně nahrát například na mobil, byť je taková věc obvykle zakázaná školním řádem. Ale aby něčím takovým pověřil otec-policista svého osmi či devítiletého syna a navíc ho za tím účelem vybavil špionážním perem, to už je přece jen trochu jiný level. Navíc když v tomto případě nešlo o podezření na to, že by dětem bylo ze strany učitelky fyzicky ubližováno nebo by žáci například byli učitelkou vulgárně uráženi (pak by něco takového mohlo být ospravedlnitelné), ale pouze o podezření, že paní učitelka po dětech vyžaduje, aby povinně dělaly domácí úkoly.

Pokud se otec zmiňovaného žáka domníval, že učitelka děti příliš přetěžuje, zadává jim domácích úkolů nadměrné množství nebo je v rozporu s doporučením ministerstva školství (viz odkaz zde) známkuje, měl přece spoustu jiných možností, jak tento problém řešit. Mohl si s „provinilou“ učitelkou sjednat schůzku, pokud by to nepomohlo, měl možnost kontaktovat vedení školy nebo školskou radu. Ale pověřit kvůli tomu devítileté dítě, aby pedagožku tajně nahrávalo pomocí „špionážního pera“ mi přijde naprosto absurdní. Jak se asi po něčem takovém budou nyní cítit ostatní děti, případně pak učitelé, kteří budou v dané třídě v budoucnu vyučovat? Ani bych se příliš nedivil tomu, kdyby některý kantor do takové třídy jít učit odmítl...

V závěru bych ještě zmínil svůj názor na téma domácích úkolů. Byť je to věc, se kterou se nejspíš každý během své povinné školní docházky setkal, v poslední době přišli někteří odborníci na vzdělávání na to, že jejich zadávání dnešní děti zbytečně přetěžuje a navíc je v jistém směru diskriminační, neboť ne každé dítě má doma rodiče či sourozence, kteří mu jsou ochotni s jejich vypracováním pomoci. Samozřejmě, že i z tohoto důvodu by případné známce z nich kantoři neměli dávat příliš vysokou váhu (rozhodně ne stejnou jako známce ze zkoušení nebo z písemky ve škole).

Ovšem na druhou stranu si ani nemyslím, že by se od zadávání domácích úkolů mělo úplně upustit, neboť na procvičování probraného učiva jsou v některých předmětech věcí užitečnou. Snaha některých vzdělávacích odborníků (ať už těch skutečných nebo těch v uvozovkách) domácí úkoly zcela zakázat totiž koreluje s trendem dělat ze školy jakési „skleníkové prostředí“, ve kterém nikdo nebude vystaven žádnému stresu a bude dělat jen to, co ho baví. Což je ale dle mého názoru pomyslná cesta do pekel (byť je dlážděna dobrými úmysly).