Teroristický útok v Petrohradě: sice odsuzujeme, ale…

Jak nejspíš všichni zaregistrovali, v pondělí došlo v petrohradském metru k teroristickému útoku, při němž zahynulo 14 nevinných lidí a dalších přibližně 50 bylo zraněno.

Co k této tragické události s odstupem 3 dnů dodat? V první řadě samozřejmě aspoň symbolicky na dálku vyjádřit upřímnou soustrast rodinám všech obětí. Ocenit strojvůdce vlakové soustavy, ve které došlo k výbuchu, za to, že nezpanikařil a dojel se svou soupravou do nejbližší stanice. Pokud by totiž zastavil ihned poté, co k výbuchu došlo během jízdy tunelem, byl by počet obětí nepochybně mnohem vyšší. A samozřejmě odsoudit jednání šíleného atentátníka, ať už byly motivy jeho činu jakékoliv. Účelem tohoto blogu však především je zamyslet se nad tím, jaké reakce u nás i ve světě petrohradský teroristický útok vyvolal.

Potvrdilo se bohužel to, že teroristickému útoku v dnešní době nelze spolehlivě zabránit nikde na světě. Tedy ani v Rusku, které je často terčem kritiky řady lidí kvůli tomu, že to s bezpečnostními opatřeními přehání a i kvůli nim dochází často v této zemi k omezování osobní svobody jedince. Ovšem to, že ani silná bezpečnostní opatření nedokázala šílenému činu Akbaržona Džanilova (což je jméno petrohradského atentátníka, původem Kyrgyze) zabránit, dle mého názoru neznamená, že by na ně bylo vhodné rezignovat nebo je výrazně zmírnit. Je totiž otázkou, zda by takových útoků nebylo několikanásobně víc, kdyby ruští představitelé dali na rady těchto „demokratů.“

Co se týká vyjádření českých novinářů, politických komentátorů i diskutérů na internetových sítí, je třeba říci, že převážná většina lidí útok odsoudila a názory typu, že si to Rusové zasloužili kvůli zahraniční politice jejich prezidenta, se tentokrát objevovaly jen velmi zřídka. Přesto se na sociálních sítích objevily i bizarní reakce typu, že výbuch v petrohradském metru byl dílem ruských tajných služeb, které tak chtěly odvrátit pozornost veřejnosti od protiputinovských demonstrací, které proběhly přibližně týden před atentátem v řadě ruských měst. Případně dát Vladimírovi Putinovi odůvodnění k tomu, aby vůči ruskému obyvatelstvu ještě více „utáhl šrouby.“

Co se týká reakcí zahraničních politiků, převážná většina z nich vyjádřila Rusku upřímnou soustrast a je potěšitelné, že například americký prezident Donald Trump vyjádřil Rusku podporu i při pátrání po pachatelích a shodnul se se svým ruským protějškem na nutnosti porazit terorismus (viz odkaz zde). Ocenění zaslouží i některá symbolická gesta, kdy se například radnice v izraelském Tel Avivu zahalila do ruských barev, Eiffelova věž v Paříži zase v reakci na petrohradský útok v úterý v noci symbolicky zhasla.

Oprávněnou vlnu kritiku si naopak vysloužil Berlín. Přestože v nedávné minulosti se po útocích v Paříži, Bruselu, Londýně či Istanbulu v německém hlavním městě vždy rozsvítila Braniborská brána v národních barvách příslušné země, tentokrát to berlínští představitelé odmítli s poukazem na to, že Petrohrad není jejich partnerským městem. Takové odůvodnění přijde jistě nejenom mně zcela nesmyslné – v případě teroristických útoků, jejichž obětmi jsou nevinní lidé, by se přece nemělo rozlišovat, zda za někoho budeme truchlit více a za jiného méně…