Tenisový souboj pohlaví? Byť je terčem kritiky, svůj účel splnil

V neděli se uskutečnil v Dubaji dlouho očekávaný tenisový zápas mezi běloruskou hráčkou Arynou Sabalenkovou a australským tenistou Nickem Kyrgiosem.

V neděli se uskutečnil ve Spojených arabských emirátech dlouho očekávaný tenisový zápas mezi běloruskou hráčkou Arynou Sabalenkovou a australským tenistou řeckého původu Nickem Kyrgiosem. Byť Sabalenková dle svých předchozích mediálních prohlášení věřila ve své vítězství, po 77 minutách odešla z kurtu poražena v poměru 3:6 3:6 (viz odkaz zde).

Na první pohled možná mohl být předzápasový optimismus běloruské tenistky na místě. Na žebříčku WTA je totiž 14 měsíců nepřetržitě ženskou světovou jedničkou, zatímco její soupeř byl sice v roce 2022 ve finále wimbledonské dvouhry, ovšem v posledních letech odehrál na tenisových turnajích kvůli zdravotním problémům jen pár zápasů. Sabalenková navíc měla při zápase výhodu, že její strana kurtu byla o 9 % menší v porovnání s jejím mužským soupeřem. Kyrgios však bez větších problémů zvítězil, ačkoliv podle některých svědků hrál jen na půl plynu. Proto mnozí tenisoví odborníci zápas kritizovali a známý americký novinář Ben Rothenberg ho dokonce označil za „pitomou akci, která udělala z diváků blbce“ (viz odkaz zde).

Jenže bylo i přes vše výše napsané reálné, že by žena-tenistka mohla proti svému mužskému protitvníkovi uspět? Zápasů mezi oběma pohlavími se už v historii tenisu uskutečnilo několik, a žena v něm zvítězila pouze jednou - v roce 1973 porazila známá americká tenistka Billie Jean Kingová bývalého amerického hráče Bobbyho Riggse. Tomu ovšem bylo v době konání zápasu již 55 let a i tak se po letech objevily spekulace, zda nešlo z jeho strany o sázkový podvod. Pár měsíců před zápasem proti Kingové totiž Riggs snadno porazil v jiné „bitvě pohlaví“ tehdejší ženskou světovou jedničku Margaret Courtovou (viz odkaz zde).

Každý soudný sportovní fanoušek nejspíš uzná, že ženy v takřka jakémkoliv sportu (s výjimkou například šachů nebo sportovní střelby) těžko mohou konkurovat mužům. Když bychom porovnali třeba atlety, tak na loňských olympijských hrách v Paříži byl rozdíl mezi vítězem mužské stovky a vítězkou ženské stovky těměř sekunda (Lyles 9,79 a Alfredová 10,72). Což by znamenalo, že sprinter by v přímém souboji porazil sprinterku skoro o 10 metrů. A například ve skoku o tyči byl mezi mužským vítězem Duplantisem a ženskou šampionkou Kennedyovou výkonnostní rozdíl 135 centimetrů.

Což rozhodně neznamená, že by ženský sport měl čelit nějakým posměškům, nebo by například olympijská medaile, získaná v ženské kategorii, měla mít nižší hodnotu než medaile, získaná v kategorii mužské. Ostatně, předpokládám, že naši sportovní fanoušci budou mít na únorové zimní olympiádě v Itálii radost z jakékoliv české medaile bez ohledu na to, zda ji získá Metoděj Jílek, Ester Ledecká nebo třeba Anna Fernstädtová.

Když se vrátím k tenisovému zápasu mezi Sabalenkovou a Kyrgiosem, tak bylo dopředu zřejmé, že půjde především o exhibici, která má za cíl přilákat do dubajského hlediště i k televizním obrazovkám co nejvíce diváků, a oběma aktérům přinést štědrou finanční odměnu. Což zmíněný „souboj pohlaví“ pravděpodobně splnil.

P. S. Do nového roku 2026 přeji všem čtenářům, kolegům blogerům i zdejším administrátorům hodně zdraví, štěstí i osobních úspěchů. A všem sportovním příznivcům pak i co nejvíce radosti z výkonů našich sportovců.