Tak to Trump nakonec nezařídil

Byť v divácky nejsledovanějším sportu na světě určitá protekce platí, nejsou to politici ani bohatí byznysmeni, kdo má rozhodující vliv na to, kdo se stane mistrem světa.

Když jsem dnes ráno po probuzení zapnul mobil, jako první jsem si rozkliknul sportovní stránku na iDnes, abych se podíval, jak dopadl osmifinálový zápas fotbalového světového šampionátu mezi USA a Belgií. Trochu jsem se bál toho, že se dočtu o těsném vítězství týmu USA, kterého dosáhnul díky přísně nařízené penaltě. Případně díky tomu, že Belgii nebyl uznán regulérní gól, případně jí byli přísně vyloučeni dva hráči apod.

Ti, kdo světový fotbalový šampionát sledují aspoň okrajově, jistě tuší, na co narážím. Disciplinární komise FIFA totiž před osmifinálovým zápasem omilostnila nejlepšího amerického střelce Folarina Baloguna, který dostal automaticky stopku za to, že v předchozím zápase proti Bosně obdržel červenou kartu. Přičemž vůbec nejhorší na tomto kontroverzním rozhodnutí bylo to, že dle zprávy agentury AP se za „milost“ pro Baloguna přimlouval samotný americký prezident Donald Trump, který kvůli tomu telefonoval šéfovi FIFA Infantinovi (viz odkaz zde).

Když jsem proto uviděl, že i přes omilostnění klíčového amerického hráče zvítězili Belgičané nad USA přesvědčivě 4:1, samozřejmě mě napadly různé spekulace. Kolikaprocentní clo americký prezident nyní uvalí na dovoz belgické čokolády i dalších výrobků z této země? Nebude Belgie za trest vyloučena z dnes zasedajícího summitu NATO v turecké Ankaře? Nebo to Donald Trump neřešil (a kvůli tomu USA z turnaje vypadly), neboť byl zaměstnán chmurnými myšlenkami ohledně toho, že se v Ankaře bude mimo jiné nucen setkat s jedním českým politikem, který ho v minulosti nazval „odpudivou lidskou bytostí“? Obdobných vtipů bude nejspíš během dneška v internetovém prostoru k vidění spousta...

Byť za normálních okolností by mně bylo vcelku jedno, zda to budou Američané nebo Belgičané, kdo v pátečním čtvrtfinále vyzve možná největšího favorita turnaje Španělsko, vzhledem k výše zmíněným okolnostem jsem rád, že přesvědčivě vyhráli Belgičané. Ukázalo se totiž, že byť v divácky nejsledovanějším sportu na světě určitá protekce platí (podobně kontroverzní jako omilostnění amerického fotbalisty bylo od FIFA i odpuštění původně třízápasového karetního trestu z kvalifikace pro portugalskou megastar Cristiana Ronalda - viz odkaz zde), nejsou to politici ani bohatí byznysmeni, kdo má rozhodující vliv na to, kdo se stane mistrem světa.

A na fotbale, stejně tak jako na řadě jiných sportů, je krásné, že ani sebevětší favorit nemá dopředu nic jistého. Vždyť kdo by například čekal, že Kapverdské ostrovy, což je země se zhruba půl milionem obyvatel, postoupí až do play off a tam výrazně potrápí obhájce titulu z Argentiny? Nebo že 5,5 milionové Norsko, spojené dosud především s úspěchy v zimních sportech, vyřadí Brazílii, tedy zemi, která má víc než 200 milionů obyvatel a v minulosti vyhrála světový fotbalový šampionát již pětkrát? Proto si já každé mistrovství světa ve fotbale užívám a ani to letošní není výjimkou.