Svár sportovce s umělcem

V jednom restauračním zařízení se spolu potkali sportovec a umělec. Sportovec, sedící sám u stolu, byl bývalý známý reprezentant v ledním hokeji. Umělec byl zase známý filmový režisér a protože sportovce znal, přisedl si za ním ke stolu.  A začal zajímavý rozhovor.

Umělec: Tak jak se vede?

Sportovec:  Zdraví naštěstí slouží, ale jinak – to víte, my sportovci, poté co skončíme ve třiceti, v lepším případě v pětatřiceti s kariérou, to pak máme složité.  Profesi, které se člověk vyučil, dávno zapomene a tak v lepším případě zůstane u sportu jako trenér nebo funkcionář. Já teď trénuji mládež, což je práce zajímavá, ale s penězma je to nic moc. To vy jste na tom v tomto směru podstatně líp – natáčet filmy můžete třeba do sedmdesáti.

Umělec: V tom máte pravdu.  Jenže na druhou stranu – peněz na kulturu je stále méně, zvláště sehnat peníze na nový film je dnes téměř nemožné. Tak jsem postupně přešel od filmu k divadlu.  Takže jsem na tom de facto podobně jako vy – práce zajímavá, ale finanční ocenění slabé.

Sportovec: Jo, jo, narodit se tak o dvacet let později. V NHL bych vydělal tolik, že bych byl zajištěnej na celý život. Takhle mě pustili ve čtyřiatřiceti do Rakouska, kde jsem si pak dva roky něco vydělal. V porovnání s naší ligou to bylo hodně, ale když to srovnám s tím, co berou hokejisti dnes …

Umělec: A proč jste to tu nezabalil a neemigroval? Tak jako Nedomanský, Klíma, bratři Šťastní …

Sportovec: To víte, že jsem o tom párkrát uvažoval. Jenže – když tady máte rodinu, kamarády, dobrou partu v oddíle … A taky jsme byli slavní, lidé nás zbožňovali, na budoucnost jsme tenkrát holt nemysleli.

Umělec: A to vám nevadilo, že sloužíte komunistům a prostřednictvím svých medailí je propagujete?

Sportovec: Víte, tyhle řeči nemám moc rád. To jsme měli všichni nadávat u piva na komunisty, těšit se na to, že si o víkendu vyjedem starou škodovkou na chalupu  a chlácholit se tím, že si večer potichu pustíme Svobodnou Evropu? My jsme prostě nebojovali za komunisty, ale za patnáctimilionový národ! Víte, jak lidi šíleli, když jsme na mistrovství světa porazili Rusáky?

Umělec: No je fakt, že to jsem šílel i já. Přestože dodnes nevím, co je to ofsajd a nechápu, proč na ten hokej chodí tolik lidí. Takhle přečíst si pěknou knihu …

Sportovec: No já zase nechápu, proč lidi tolik čučej na filmy. Není zajímavější sledovat život reálně bez televize? Mimochodem, proč jste neemigroval vy?

Umělec: No, popravdě řečeno, trochu jsem se toho bál. Režisérů se zkrátka neuživí tolik jako sportovců a takový talent jako Miloš Forman jsem zkrátka neměl. Navíc – člověk sice nemohl myšlenkově vyjádřit vše, co by chtěl, ale trošku si rýpnout do režimu se občas dalo. A když mně pak díky tomu chodily děkovné dopisy, měl jsem pocit uspokojení. Jenom jsem se bál, abych to někdy nepřestřelil a pak už si nikdy nevrzl.

Sportovec:  Tak, tak. Víte, mně na umělcích jenom vadí, když si sportovce dobírají. Třeba ten blbeček, co napsal tu Kouli. Jak může zesměšňovat Kratochvílovou? U Fibingerky bych to ještě bral, ta mě taky naštvala, když ve čtyřiaosmdesátém veřejně schvalovala ten bojkot olympijských her. Přitom se vsadím, že tenkrát doma brečela,  že přišla o svou poslední šanci startovat na olympiádě.

Umělec: Ale vždyť on přece pravdivě ukázal, že sportovní úspěchy v Československu byly dílem dopingu!

Sportovec: Chlape, co to melete? Vy si fakt myslíte, že bychom snad Rusáky nebo profíky z Kanady porazili jen díky tomu, že bychom předtím spolykali kila prášků?

Umělec: No v hokeji to asi nestačí, ale v atletice? Jaktože rekordy těch dvou ani po tolika letech nikdo nepřekonal?

Sportovec: No podezřelé to trochu je, ale bez důkazů bych nikoho neobviňoval. Jarmila prostě enormně dřela, tak jak teďka dře třeba Sáblíková. Když vidím, co ta holka vydrží, tak si skoro říkám, že je to nadpřirozená bytost …

Umělec: Ale jaképak důkazy? Ta hra je přece fikce a režisér jen uplatnil svobodu slovu, kterou tu zaplať Pánbůh máme!

Sportovec: Svoboda slova? Hahaha.  Kdyby v Americe  nějakej  režisér natočil film, kde by slavného sportovce obvinil bez důkazů z dopingu, tak by se pak u soudu nedoplatil …

Umělec: Amerika už holt není, co bývala. S demokracií je to tam čím dál horší.

Sportovec: Ale není. To si jen myslíte vy umělci, kteří jste prostě mimo realitu.

Umělec: Nikoliv. To vy sportovci se věnujete pro lidstvo tak nevýznamným činnostem, jako je honění kusu gumy klackem po ledě …

Sportovec: Hele a do držky tak náhodou nechceš?!

Přichází vrchní: Pánové, budeme platit. Pan režisér má pět gambáčů, pan hokejista sedm …

Sportovec: Tak jsem opět vyhrál!

Doslov: Tento rozhovor je samozřejmě fikce a případná podobnost jeho dvou protagonistů se skutečnými postavami je čistě náhodná.