Studenti nemají zájem o technické obory, zrušme tedy v ČR průmysl!

Na první pohled by člověk řekl, že o budoucnost našeho národa si nemusíme dělat žádné starosti.  Vždyť kolem 80% žáků, vycházejících dnes ze základních škol, se hlásí na maturitní obory a po absolvování střední školy většina z nich pokračuje i na škole vysoké (tu jde dnes studovat přibližně každý druhý z populačního ročníku). Podle těchto čísel máme tedy předpoklady k tomu, abychom již za pár let byli vzdělaným a prosperujícím národem…

Problém číslo jedna je ovšem v tom, že kvalita absolventů středních i vysokých škol se u nás rok od roku zhoršuje, což je dáno tím, že školy (hlavně ty střední) jsou financovány nikoliv podle kvality poskytovaného vzdělání, ale především podle počtu zapsaných studentů. A tak řada škol nabírá ke studiu i uchazeče, kteří k jeho úspěšnému zvládnutí nemají reálné předpoklady a snaží se je kvůli financím udržet na škole, co nejdéle to jde.

Problém číslo dvě je potom struktura našeho školství, zejména pak toho vysokého. Máme čím dál větší počet vystudovaných kunsthistoriků, politologů či sportovních manažerů, o studium technických oborů je však zájem stále menší. Přitom absolvent technické školy má dnes na rozdíl od výše jmenovaných oborů velkou jistotu, že po ukončení školy najde ve svém oboru i uplatnění. Jenže studium technických oborů je náročnější než například studium většiny humanitních oborů a tak se do něj většině dnešních mladých lidí nechce. Jak tento problém vyřešit?

S velmi originálním nápadem přišel redaktor Lidových novin Petr Kamberský ve svém článku s názvem Lenošné děti a chybějící inženýři (viz odkaz zde). Pan Kamberský však jako příčinu problému nevidí v tom, že by dnešní děti byly lenošné, ale v tom, že v České republice pracuje v průmyslu příliš velký počet osob (38%, zatímco v Evropské unii je průměr přibližně 25%). A tak by česká vláda podle něj měla přemýšlet nikoliv o tom, jak podchytit zájem mladých lidí o technické obory, ale o tom, zda by nebylo rozumné průmyslovou výrobu v České republice korigovat.

Jako argument pak přidává to, že díky své závislosti na průmyslové výrobě je náš stát více náchylný na hospodářské krize. Konkrétně uvádí, že koupi nového auta v době krize většina lidí odloží, zatímco koupi například brambor či chleba je možno i v době krize omezit jen velmi málo. Díky čemuž prý třeba sousední Polsko zvládlo ekonomickou krizi v nedávno uplynulých letech mnohem lépe než my.

Tak nevím. Já bych jako hlavní příčinu toho, proč jsme se s krizí vypořádali hůře než většina okolních zemí, viděl především v politice tehdejší Nečasovy vlády (především pak ministra financí Kalouska), založené na nesystémových škrtech a zvyšování DPH, což logicky českou ekonomiku výrazně přiškrtilo. Navíc, když se podíváme na to, v kterých zemích EU je v současné době nejvyšší podíl zemědělské výroby, tak zjistíme, že kromě Polska je to ještě Řecko a Rumunsko (tam je podíl zemědělství suverénně nejvyšší). A jestli bychom si jako vzor prosperity měli vzít zrovna Rumunsko či Řecko, tak to opravdu nevím…

Proto bych na rozdíl od pana redaktora Kamberského rozhodně nenavrhoval , abychom stávající průmyslovou výrobu v České republice omezili a spoléhali na to, že chybějící zboží můžeme dovážet například z Číny. Raději bych se přece jen přikláněl k tomu, abychom se více snažili podchytit zájem dnešních žáků o technické obory a aby případně stát více dotoval technické školy než školy, které převážně produkují budoucí nezaměstnané.