Strach z Víta Rakušana

Jak ti, co sledují politiku, nejspíš vědí, vedení nové Poslanecké sněmovny ještě zbývá doplnit jedním postem. Poslanci v již uskutečněných volbách zvolili za předsedu Tomia Okamuru (SPD), za místopředsedy pak Patrika Nachera (ANO), Jiřího Bartáka (Motoristé) a Jana Skopečka (ODS). Volné tak zůstává již pouze jedno místopředsednické místo, neboť koalice ANO, SPD a Motoristů se dle mého názoru velmi rozumně rozhodla snížit dosavadní počet místopředsedů z šesti na čtyři.

Dvě místopředsednické pozice přitom nabídla nově vznikající koalice opozičním stranám, konkrétně ODS a STAN. A zatímco ODS již svého zástupce ve vedení Sněmovny má (byť Jan Skopeček byl zvolen až v kole druhém), hnutí STAN si na něj zatím musí počkat. Poslanecký klub Starostů na něj totiž nominoval svého stranického šéfa Víta Rakušana. Ten se však dle platné legislativy nemohl voleb do vedení Sněmovny zatím zúčastnit, neboť je stále členem vlády (byť již tedy v demisi).

Byť je však vicepremiér a ministr vnitra mezi poslanci za STAN jednoznačně nejznámější tváří, zvolení jisté mít nemusí. Jak jsem si totiž přečetl včera v článku na Seznam Zprávy, podle kuloárních informací ze Sněmovny poslanci z ANO, SPD a Motoristů Víta Rakušana za parlamentního místopředsedu nechtějí. Což Rakušan okomentoval slovy: „Pokud by k tomu došlo, ukázal by se strach nastupující koalice dát mě na viditelné místo.“ A dodal, že by to pro něj tím pádem nebyla špatná vizitka.

Tímto vyjádřením mě někdejší středoškolský učitel či starosta města Kolín dosti pobavil. Což o to, sebevědomí mu nechybělo nikdy - například ještě zhruba pět týdnů před letošními sněmovními volbami prohlašoval, že chce být příštím premiérem (viz odkaz zde). A byť u současného českého prezidenta si člověk nemůže být jist téměř ničím (a dost možná by si i něco takového přál), pravděpodobnost, že by Petr Pavel jmenoval premiérem lídra strany, která skončila na pomyslné volební pásce až třetí a navíc se ziskem pouhých 11,2 % hlasů, mi přece jen přijde dosti nízká.

Poté, co Vít Rakušan skončí na postu ministra vnitra a přestane tak mít vliv na policii, mi opravdu není jasné, proč by z tohoto politika měli mít poslanci z nově vznikající vládní koalice strach. Předseda hnutí STAN by naopak mohl být zárukou toho, že pokud se bude často dostávat k řečnickému pultu, bude na sněmovních schůzích veselo. Stačí si vzpomenout na některé jeho originální výmluvy z minulosti, kdy například tvrdil, že šifrovaný telefon od svého stranického kolegy přijal, aby ho věnoval svým dětem na hraní. Nebo když svou účast na zářijové protivládní demonstraci na Slovensku obhajoval tím, že se jí zúčastnil jako soukromá osoba.

Tímto dnešním textem neříkám, že by hnutí STAN jakožto druhý nejsilnější opoziční subjekt post místopředsedy dostat nemělo. Ale domnívám se, že například jeho poslankyně Věra Kovářová, mající s touto funkcí zkušenosti již z minulého volebního období, nebo liberecký poslanec Jan Berki by byli vhodnějšími kandidáty než končící vicepremiér a ministr vnitra Rakušan.