Státní maturity – proč ministerstvo nezveřejní kompletní výsledky?

Desetitisíce úspěšných maturantů obdrželo včera na svých školách maturitní vysvědčení. Bylo jich procentuelně o něco méně než v minulých letech – především „díky“ tomu, že letos poprvé (a doufám, že ne naposled) proběhla maturita státní.

Zatímco v profilové části maturity, která zůstala v režii jednotlivých středních škol, pohořelo jen necelých 6 procent studentů, ve společné státní části bylo neúspěšných studentů 17 procent, tedy téměř třikrát víc. A to se před maturitami ve sdělovacích prostředcích donekonečna rozebíralo, jak bude ta státní maturita směšně lehká …

Co z těchto základních údajů vyplývá? Dle mého názoru především to, že nechat celou maturitní zkoušku jen v režii škol prostě nelze. Jestliže totiž na některých školách nezvládla tu směšně lehkou maturitu třetina či více studentů, pak asi na takové škole nejsou nároky na studenty příliš velké.  A pokud má mít maturitní vzdělání nějakou váhu, je potřeba ověřit, zda někteří jeho nositelé nemají horší výstupní znalosti než někteří nositelé výučních listů před patnácti či více lety.

Samozřejmě, že řada lidí bude argumentovat tím, že u instalatéra, automechanika či kosmetičky jsou podstatně důležitější praktické dovednosti než to, zda umí napsat slohovou práci na zadané téma nebo vypočítat logaritmickou rovnici. S tím bezesporu souhlasím, ovšem otázka by podle mě měla dle spíše měla znít tak, zda je u výše zmiňovaných profesí opravdu nutné maturitní vzdělání. Je sice hezké, když se prezentujeme statistickými údaji o stále rostoucím počtu lidí se středoškolským i vysokoškolským vzděláním, ale neměli bychom se místo na kvantitu spíše zaměřit na kvalitu?

Proto jsem rád, že ministerstvo školství našlo po mnoha letech odkladů odvahu státní maturity konečně spustit. Byť jejich realizace nebyla zdaleka bez chyb, žádná katastrofa v podobě organizačního kolapsu či vyzrazení testů před jejich spuštěním se nekonala. Pan ministr Dobeš i jeho nejbližší podřízení by však měli najít i odvahu ke zveřejnění kompletních maturitních výsledků všech středních škol (myslím tím počty úspěšných a neúspěšných žáků na konkrétních školách i dosažené průměry v jednotlivých didaktických testech). Ze souhrnných výsledků, které byly zveřejněny na stránce www.novamaturita.cz , se sice můžeme dozvědět, že nejúspěšnější byla gymnázia a nejhorší naopak střední odborná učiliště, jenže to je něco, co jsme logicky předpokládali již před konáním maturit. Ale proč by například rodiče žáků, kteří si budou v příštím školním roce vybírat střední školu, neměli vědět, jak byly střední školy, o které má jejich dítě zájem, při státní maturitě úspěšné? Stejně jako by zřizovatelé středních škol měli logicky vědět, jak si jednotlivé školy vedly v porovnání s ostatními oborově příbuznými školami.

Je asi pravda, že to, zda na dané škole propadlo málo či hodně studentů, se lidé v jejím blízkém okolí stejně dozví. Ale takové informace mohou být zkreslené a při současném konkurenčním boji o každého žáka může někdo i záměrně dezinformovat. I z těchto důvodů by se ministerstvo nemělo v souvislosti se zveřejněním maturitním výsledků spokojit s jakýmsi polovičatým řešením „po česku.“