Státní maturita ukázala, že někteří studenti téměř nic neumí. Zrušíme ji?

Letošní státní maturity proběhly v prvním týdnu měsíce května, jejich celkové souhrnné výsledky jsou již zhruba 14 dní známy.

Přesto se v médiích stále rozsáhle rozebírá, co všechno její výsledky naznačují a zda má jednotná forma maturitní zkoušky vůbec smysl. Jenom stručné připomenutí výsledků státních maturit v jarním termínu: 23% maturantů neupělo u testu z matematiky, 21% v němčině, 8,5% v češtině (což bylo oproti předchozím letům určité zhoršení) a 6% v angličtině. V podzimním termínu, kdy ke zkoušce jdou ti studenti, kteří v jarním termínu neuspěli nebo k němu vůbec nebyli připuštěni, pak tato procenta bývají logicky vyšší.

Je to moc nebo málo? Asi každý učitel by si přál, aby těch propadajících bylo co nejméně. Nejenom proto, že příslušné střední školy mají práci navíc s organizací maturit v podzimním termínu, ale především proto, že je mu přirozeně lidsky líto těch studentů, kteří se místo užívání si letních radovánek musí připravovat na opravnou zkoušku.

Někteří odborníci na vzdělávání, kteří pravidelně dostávají v mainstreamových médiích prostor pro propagaci svých názorů, opakovaně tvrdí, že státní maturitu by bylo nejlepší zrušit. Prý kvůli ní pravidelně každý rok posíláme spoustu absolventů na úřady práce a používáme ji jako nástroj na středoškoláky, aby se měli čeho bát. Takové myšlenky razí například ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl (viz odkaz zde).

A přidávají se k němu někteří další, přičemž tito „odborníci“ každý rok najdou něco, co v médiích spolehlivě rozvíří emoce a naoko podporuje jejich názor státní maturitu zrušit. Před několika lety to bylo centrální opravování slohových prací z českého jazyka a s tím spojený poměrně velký počet propadlíků, loni pak vyžadování znalosti Jidáše v češtině a v matematice pak příklad s čepicí-kuželem. Letos zase jednoznačně dominoval epizeuxis – znalost tohoto pojmu byla vyžadována v didaktickém testu z českého jazyka.

Přiznám se, že ani já jsem netušil, co to ten epizeuxis je. Ovšem na druhou stranu, ten, kdo tento pojem neznal, ztratil díky tomu jediný bod z možných padesáti a hranice úspěšnosti byla u didaktického testu z češtiny stanovena na 44% (tedy 22 bodů z 50). U matematiky, v níž propadlo nejvíce maturantů, pak na pouhých 33%.

O tom, zda byl maturitní test z matematiky opravdu tak těžký a zda maturanti při něm opravdu museli nasadit tak zběsilé tempo, jak bylo líčeno v některých médiích, jsem již psal v jednom svém předchozím blogu. Včera jsem pak narazil na článek na IDNES, v němž je uváděno, že letošní maturanti prokázali v matematice slušnou znalost některých naučených postupů. Selhávali ovšem v praktických úlohách, kde bylo třeba matematiku aplikovat na konkrétní problém.

Konkrétně je pak uvedeno zadání jedné takové úlohy:
„Petr s Radkem si chtějí koupit stejnou knihu. Petrovi ke koupi knihy 250 korun chybí, Radkovi naopak 150 korun přebývá. Radek má třikrát více korun než Petr. Užitím rovnice nebo soustavy rovnic vypočtěte cenu knihy.“

Řešení takové úlohy by podle mě měl bez problémů zvládnout, když ne deváťák, hlásící se na střední školu s maturitou, tak žák střední  školy na konci prvního ročníku zcela jistě.

Abych jen nemachroval, uvedu zde příklad možného řešení:

To, co je řečeno ve slovním znění úlohy, se dá vyjádřit například soustavou 3 následujících rovnic:

R = K +150
P = K – 250
R = 3P
(R vyjadřuje, kolik peněz má Radek, P kolik peněz má Pavel a K kolik stojí kniha).

Když potom do třetí rovnice dosadíme za R a P výrazy z prvních dvou rovnic, dostaneme rovnici ve tvaru: K + 150 = 3 * (K – 250). A následně by už neměl být problém dopočítat, že cena knihy je 450 Kč.

Byl jsem proto lehce v šoku, když jsem si přečetl, že ke správnému řešení této úlohy se dopracovalo pouhých 48% letošních maturujících z matematiky. Nechci zde rozhodně nostalgicky vzpomínat na dřívější časy, ale jsem přesvědčen, že před 20 a více lety by asi bylo nemožné, že by úlohu takovéto obtížnosti víc než polovina absolventů středních škol nezvládla.

Prostě se v našem školství za posledních 20 let udělala řada chyb a měli bychom se vážně zamyslet nad tím, jak je napravit. Ale rozhodně bych nápravu nedělal tím způsobem, že maturitní testy ještě víc zjednodušíme nebo státní maturitu zrušíme úplně. Buďme jí naopak vděčni za to, že v některých směrech aspoň ukázala úroveň současného českého školství v plné nahotě.