Soudci to na Slovensku nemají lehké a skladník Karel o tom ví své

Na Ficem ovládaném Slovensku se lidem nežije lehce a svoboda slova tam zdaleka není samozřejmostí...

Nastávající letní víkend vyzýval lidi na Slovensku k různým formám aktivního odpočinku. Možností bylo spousta - třeba zajet se vykoupat do Piešťan, vypůjčit si kanoi a sjet si některou z mnoha slovenských řek nebo se zajet trochu zchladit do Tater. Skladník Karel však měl po náročné páteční šichtě nějaké mimopracovní resty, které potřeboval vyřešit.

Jednak ho trápil problém s rajčaty na jeho zahradě, která sice byla místy tak velká, že se pod jejich tíhou lámala celá rostlina, ale přitom byla stále zelená. Ač byl Karel absolventem České zemědělské univerzity, nedokázal této záhadě přijít na kloub. Pokusil se s tímto problémem obrátit i na své diskusní přátele v Čechách, ale ani takoví renomovaní odborníci na téměř všechno možné, jako například ředitel archivu Martin (kterému se občas přezdívalo „ředitel zeměkoule“) nebo uznávaný kouč a lektor Jarek Zelenka mu nedokázali účinně poradit. Karel chvíli dokonce zvažoval, že by se obrátil na strýce Burčáka z Valašska, ale ten by se mu nejspíš vysmál a poradil mu, ať místo rajčat raději pěstuje švestky na kvas.

Navíc kvůli náročné páteční šichtě nestihl ještě zareagovat na blog toho zpátečnického učitele z Moravy, který šel opět proti proudu a dovolil si ve svém článku nepřímo kritizovat takovou morální ikonu, jakou nepochybně je bývalý dlouholetý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Nejenom, že ho během pátku opakovaně urgovala barmanka a servírka Leona Pohrobská, která mu za co nejčastější reblogy slibovala odměnu v podobě magoráků zdarma v jedné jihočeské restauraci i projížďku na skifu s trenérem veslování Kokoskou.

Jelikož totiž Karel na Slovensku žil již několik let, tak dobře věděl, že to soudci nemají jednoduché. Zasahování Ficovy vlády do justičních kauz nebo dokonce vyhrožování slovenského premiéra dvěma soudcům nejvyššího slovenského soudu (viz odkaz zde) ho hluboce trápilo, ale kvůli nesvobodě slova na prorusky orientovaném Slovensku o tom nesměl psát. Proto občas vyčítal manželce, proč raději nezůstali na rodném Valašsku, nicméně po nástupu populistické Babišovy vlády, která se snažila táhnout Česko směrem na východ a jediný prezident Pavel se spolkem Milion chvilek pro demokracii jí v tom dokázali účinně bránit, uznal, že by to na Valašsku nebylo o moc lepší.

Proto Karel neváhal a předtím, než odešel relaxovat k Váhu, napsal úderný blog, ve kterém panu učiteli (který se nikdy nekoupal v Moravě a natož pak ve Váhu) sice vložil do úst něco, co nikdy neřekl, ale to se velkým spisovatelům prostě toleruje. A navíc je to v zájmu vítězství pravdy a lásky občas potřeba...