Soud zrušil nesmyslnou výpověď učitelky – alespoň nějaký záblesk rozumu na Den učitelů

Jak jsem se dnes dočetl v médiích, Okresní soud v Olomouci vyhověl žalobě učitelky základní školy v Tršicích, která dostala výpověď kvůli údajnému sexuálnímu obtěžování svých žáků.

Ti, kteří tuhle kauzu v médiích sledují, nejspíš ví, že údajné „sexuální obtěžování“ spočívalo v tom, že paní učitelka při pobytu na škole v přírodě dohlížela ve sprchách na osobní hygienu žáků první třídy ZŠ. Možná až trochu moc důsledně či starostlivě, ale přesto asi nejenom mně přišlo absurdní, když kvůli tomu dostala od ředitele základní školy, kde učila, výpověď. Zvlášť ještě když se na její stranu postavila i převážná většina rodičů zúčastněných žáků - když vyhozená učitelka nuceně odešla na základní školu v jiné obci, tak tam za ní přešlo i 14 z 18 žáků její bývalé třídy. Proto jsem rád, že olomoucký soud její stížnosti dnes vyhověl a výpověď označil za neplatnou (viz odkaz zde).

Je trochu symbolické, že tak učinil zrovna 28. března, kdy se na počest výročí narození Jana Ámose Komenského slaví Den učitelů. Byť se již v dnešní době v médiích tohle výročí připomíná dosti málo a obávám se, že řada dnešních mladých ani netuší, čím je tento den významný. Naopak se to v řadě dnešních médií množí různými „odborníky“, kteří ač nikdy ve školství nepracovali, tak o to usilovněji radí dnešním kantorům, jak učit moderně, zajímavě a nesmyslnými požadavky nestresovat chudáky žáky. A nedej bože, když by snad některému učitelovi ujely nervy a vlepil žákovi pohlavek – z toho je pak obvykle v médiích větší aféra, než když někdo udělá mnohamilionový tunel.

V dnešní den mimochodem i ministryně školství Kateřina Valachová posmrtně ocenila plaketou učitelku z pražské průmyslové školy Na Třebešíně, která se dokonce stala obětí šikany svých žáků. Jak asi většina čtenářů ví, tato paní učitelka vloni v únoru zemřela a zůstala po ní nezletilá dcera. Byť nebyla prokázána přímá souvislost mezi šikanou a úmrtím kantorky, je jasné, že jejímu zdravotnímu stavu něco takového určitě nepřidalo. Veřejnost tenkrát byla oprávněně rozhořčena především kvůli tomu, že je něco takového v dnešním školství vůbec možné a že tehdejší vedení školy začalo kauzu řešit až poté, co na ni upozornila některá média.

Názory na to, zda bylo její posmrtné ocenění správným gestem, se samozřejmě mohou lišit – určitě někteří budou poukazovat na to, že zmíněná učitelka své studenty nezvládala (což je pravdou, ale nemělo by to rozhodně být důvodem pro obhajobu šikanujících žáků či bývalého vedení školy), případně že to už zemřelé učitelce ani její dceři nepomůže. Ale já tohle gesto paní ministryně chápu tak, že jí není osud této paní učitelky lhostejný a že je třeba si i takovouto tragickou událost připomenout.

O tom, jaký je stav našeho současného školství, jsem se již rozepisoval mnohokrát. Proto uzavřu dnešní blog pouze konstatováním, že vypovídající úroveň o něm má i to, že ke kauzám učitelky ze základní školy v Tršicích nebo učitelky z třebešínské střední průmyslové školy vůbec došlo. Učitel národů Jan Ámos Komenský by proto ze současného českého školství asi radost neměl…