Selhalo víc Řecko nebo Evropská unie?

Pro Řecko už nastal čas za minutu dvanáct… Tak schválně, kolikrát jste tuto či obdobnou větu za posledního půlroku již slyšeli?

Asi se s většinou čtenářů shodnu na tom, že hodněkrát. Já jsem ji slyšel naposledy v úterních Událostech, komentářích na ČT24 z úst tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy. Ten byl spolu s ekonomem Lukášem Kovandou a novinářem Janem Macháčkem hostem debaty s příznačným názvem Řecko nad propastí.

Není pochyb o tom, že poté, co Řekové odmítli v nedělním referendu návrhy věřitelů na řešení své dluhové krize, Řecko skutečně balancuje nad pomyslnou propastí. Země pod Akropolí žádá po Evropské unii i Mezinárodním měnovém fondu další miliardové půjčky, bez nichž by nejspíš rychle zbankrotovala. Pro Řecko i pro Evropskou unii by tak bylo nejlepší, kdyby země odešla z eurozóny a žádné další půjčky jí už poskytnuty nebyly.

Jenže jestli skutečně klíčoví hráči v eurozóně najdou odvahu k tomu, aby Řecko „zařízli“, zdaleka jisté není. Řekové již dluží EU a MMF kolem 250 miliard eur a že by je po odchodu Řecka z eurozóny jeho věřitelé ještě někdy dostali zpátky, v to asi věří málokdo. To, že by na Řecko někdo uvalil exekuci v podobě toho, že by mu sebral některé z jeho ostrovů či historických památek, to v 21. století dle mezinárodního práva jaksi možné není.

Dalším faktorem jsou vážné obavy z toho, že po rozkmotření s EU by se mohli Řekové spaktovat s Ruskem, z čehož mají někteří bruselští politici téměř panický strach a také je zde otázka, jak moc by Řecko bylo ochotno s EU spolupracovat při přijímání uprchlíků, kterých v současné době proudí do Evropy přes některé řecké ostrovy ne zrovna malé množství.

Proto se současná situace kolem Řecka jeví přes některé silácké výroky na obou stranách  téměř jako patová a je otázkou, která strana má na ní větší vinu. Obyvatelům Řecka jistě můžeme spílat za to, že si v minulosti volili populistické politiky, jak z levé, tak i z pravé části politického spektra. Velké množství nadstandardně placených státních zaměstnanců, odchody do důchodu ve velmi brzkém věku, ale i daňové prázdniny pro podnikatele či zbytečně vysoké výdaje na armádu - to vše v kombinaci s tím, že vrcholní řečtí politici falšovali před EU údaje o deficitech svých rozpočtů, nemohlo pro Řecko dopadnout dobře.

Na druhé straně bylo od Evropské unie nepochopitelné, že z peněž daňových poplatníků celé eurozóny napumpovala spolu s MMF v roce 2010 do Řecka 110 miliard eur a dva roky na to pak dalších 130 miliard eur. Pro následující roky sice EU naordinovala Řecku úsporný program, který však uvedl Řecko do naprosté ekonomické recese a znamenal pouze mírné snižování řeckých rozpočtových deficitů, nikoliv však možnost splácení řeckých dluhů. Zcela je pak pro mne nepochopitelná především skutečnost, proč po zkušenostech s Řeckem usilují v současné době někteří bruselští politici o to, aby se novým členským státem EU stala na pokraji státního bankrotu stojící Ukrajina či některé další hospodářsky slabé státy.