Schwarzenberg: nálada je velmi blbá, Havel nám chybí

Bývalý ministr zahraničí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg již není v médiích vidět přece jen tak často, jako tomu bylo v ještě nedávné době.

Zřejmě s ohledem na to, že se vloni na podzim vzdal funkce předsedy TOP 09, se navíc před letošními krajskými volbami již ani v českých městech neobjevují billboardy s nápisy Volte Karla. Proto mě při pročítání dnešních zpráv na internetu  zaujal Schwarzenbergův rozhovor pro zpravodajský server Aktualne.cz. Zvláště když příslušný článek byl opatřen titulkem Nálada je velmi blbá, Havel nám chybí. Tak jsem si článek ihned rozkliknul, abych zjistil, co je příčinou pesimismu našeho bývalého ministra zahraničí.

Z toho, co všechno Karel Schwarzenberg ve zmiňovaném rozhovoru uvedl, mě zaujaly zejména tři body. Prvním z nich je jeho smutek nad stavem současné české zahraniční politiky. Konkrétně když mluví o tom, že malé země jako je Česká republika to mají ve světě těžké, aby byly vidět. A ideální příležitost k tomu by pan kníže viděl například v tom, abychom byli „více přítomní v Evropské unii.“ Dle něho totiž žádná země okolo nás není dostatečně proevropská a tak bychom takovou zemí mohli být právě my. Jenže současný český prezident bohužel jeho nadšení v této oblasti nesdílí…

Druhou příčinou Schwarzenbergova rozladění je pak vcelku dle očekávání postoj České republiky k uprchlíkům. Dle něho bychom jich pár tisíc přijmout mohli. To je tedy přece jen poněkud střízlivější postoj, než když bývalý ministr zahraničí zhruba před rokem v tuto dobu mluvil o tom, že by naše země zvládla přijmout i 80 tisíc uprchlíků.  Především však Karel Schwarzenberg mluví o tom, jak se byl podívat v Německu i Rakousku a na vlastní oči se přesvědčil, že obě tyto sousední země se s problémy, spojenými s přijetím uprchlíků, vypořádaly skvěle.

A třetí příčinou Schwarzenbergovy skepse nad tím, co se u nás v současné době děje, je pak postoj části české společnosti k odkazu prvního porevolučního prezidenta Václava Havla. Jak známo, letos si připomeneme 80. výročí jeho narození a při té příležitosti nedávno někteří umělci přišli s nápadem přejmenovat piazzettu před Národním divadlem na Havlovo náměstí. Karlu Schwarzenbergovi se však tento prostor zdá příliš malý – zejména v souvislosti s tím, že mnohá velká náměstí či ulice u nás jsou dosud pojmenována po „sovětských generálech či jiných pochybných lidech.“

Co na výše zmíněné názory bývalého ministra zahraničí a kandidáta na prezidenta České republiky říkám já? S přejmenováním nějakého většího náměstí či významného místa po Václavu Havlovi bych problém neměl. Byť si na druhou stranu myslím, že bychom si měli v tomto směru dát pozor na určité megalomanství a také vhodnost příslušného místa. Dodnes například řada Čechů kroutí hlavou nad tím, proč bylo brzy po Havlově smrti ruzyňské letiště přejmenováno na Letiště Václava Havla, když původní název Ruzyně byl spoustu let zaužívaný a navíc Václav Havel zrovna létání dvakrát v lásce neměl.

Ohledně toho, jak skvěle se dle Karla Schwarzenberga Německo i Rakousko vypořádaly s velkým množstvím uprchlíků: potom mi ovšem není jasné, proč se i v našem tisku objevují například zprávy o tom, že některé německé děti nemají ve škole kde cvičit, protože řada zdejších tělocvičen musela být poskytnuta jako ubytovna pro uprchlíky, proč je na letošním mnichovském Oktoberfestu citelný pokles návštěvnosti kvůli strachu z teroristických útoků nebo proč v Německu stále více lidí vytýká kancléřce Angele Merkelové, že kvůli její vstřícné migrační politice stále klesá popularita její strany CDU (o čemž jsem nedávno psal i zde na blogu).

A konečně k tomu, že by Česká republika měla být ve světě více vidět – s tím samozřejmě souhlasím, ale na rozdíl od pana Schwarzenberga bych si spíše cenil toho, kdyby se naše země proslavila například díky úspěchu našich vědců, umělců, podnikatelů či sportovců. Po tom, abychom byli lépe vidět díky tomu, že budeme více proevropští než například ostatní země s Visegrádské čtyřky, nejspíš většina českých občanů na rozdíl od pana Schwarzenberga netouží.