Rektor Bek při výročí 17. listopadu: prezidentské volby se nepovedly

Kromě mnoha pietních i protestních akcí se dnes při příležitosti výročí 17. listopadu konalo v našem hlavním městě studentské shromáždění, na kterém vystoupili i představitelé některých českých vysokých škol.

I když se oslav výročí 17. listopadu aktivně nezúčastňuji, vždy si v tento den vzpomenu na listopadové události roku 1989, kdy jsem spolu se svými spolužáky z vysoké školy chodil demonstrovat na brněnské náměstí Svobody a nadšeně prožíval sametovou revoluci. A přestože se za těch 28 let nepovedlo úplně vše, co si tenkrát většina národa přála, určitě nesouhlasím se slovy některých, že v dnešní den vlastně není co oslavovat.

Proto jsem si dnes v poledne pustil ČT24 a sledoval v přímém přenosu záběry ze studentského shromáždění z pražského Albertova, tedy z místa, kde se v listopadu 1939 konal pohřeb nacisty zastřeleného studentského vůdce Jana Opletala. Na shromáždění přednesli krátké proslovy rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima, rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, předseda Studentské komory Michal Zima a další zástupce studentů Marcel Ladka. Ve svých proslovech připomenuli výročí listopadových událostí z let 1939 a 1989 a hovořili i o významu boje za svobodu a demokracii.

Určité výhrady jsem však měl k některým slovům brněnského rektora Mikuláše Beka (přestože si ze všech řečníků vysloužil největší potlesk). Docent Bek totiž například prohlásil: „Svobodomyslná část české společnosti za posledních pět let utrpěla řadu neúspěchů či proher. Nepodařila se volba prezidenta, nedopadly dobře ty či ony volby." (viz odkaz zde).

Výhrady mám především k větě „Nepodařila se volba prezidenta.“ Použít tento termín by bylo na místě, pokud by například k prezidentským volbám v roce 2013 dorazila jen zanedbatelná část voličů, příslušné státní instituce by volby nezvládly po organizační stránce, byly by dodatečně prokázány podvody při sčítání hlasů, atd. Ale k ničemu takovému přece nedošlo. Šlo nejspíš jen o to, že nevyhrál ten, komu pan Bek fandil, respektive vyhrál ten, komu dost možná fandil rektor Masarykovy univerzity ze všech kandidátů nejméně. Někteří možná budou argumentovat tím, že zvolením Miloše Zemana jsme se stali „méně svobodnými.“ Ale je tomu reálně opravdu tak?

Sice k některým prezidentovým činům můžeme mít stovky výhrad, včetně třeba toho, že kvůli poněkud malicherným sporům nezve Mikuláše Beka na oslavy 28. října na Pražský hrad (a většina ostatních rektorů tam ze solidarity k Bekovi nechodí také). Někomu se samozřejmě nemusí líbit například to, že orientace Zemanovy zahraniční politiky je poněkud jiná, než tomu bylo za Václava Havla.  Ale současný český prezident zároveň nezpochybňuje naše členství v Evropské unii či NATO a byť je k Bruselu často kritický, nikdy neprohlašoval, že bychom snad z EU měli vystoupit. A že by se snad v dnešní době kvůli Zemanovi či kterémukoliv jinému politikovi báli lidé veřejně říci svůj názor, je naprostý nesmysl. 

Proto se domnívám, že slova pana rektora Beka o tom, že svobodomyslná část společnosti utrpěla při prezidentských či některých dalších volbách prohru, nejsou na místě. Výsledky prezidentských voleb v roce 2013 ani výsledky nedávno proběhlých parlamentních voleb (byť se mnohým z nás včetně mě příliš nelíbí) totiž pro nás žádnou ztrátu svobody nepřinesly a návrat ke komunistické či jiné diktatuře kvůli nim rozhodně nehrozí.