Putna se jako profesor nechová, přesto ho pane prezidente jmenujte

Nejdůležitější zprávou posledních dnů se na české politické scéně stala skutečnost, že prezident Zeman odmítl jmenovat literárního kritika Martina C. Putnu profesorem.  Některá média jí dokonce věnují větší pozornost než výbuchu hokejistů na mistrovství světa nebo státním maturitám. A to už je v Česku opravdu co říct …

Prezidentův krok vyvolal vlnu kritiky jak ze strany akademické obce, tak i od představitelů většiny politických stran. Někteří neváhali přirovnat postoj Zemana ke komunistickým praktikám či k praktikám středověkých panovníků (Lubomír Zaorálek). Dokonce to tentokrát probudilo z poklidného spánku i ministra zahraničí Schwarzenberga, který prohlásil, že „jde o pokračování politiky prezidenta Gottwalda.“

Nedovedu posoudit, nakolik je Martin C. Putna skutečně renomovaný odborník. V oblasti filozofie či literární kritiky je to obzvlášť složité a udělený titul v tomto oboru u většiny lidí asi nikdy nebude vzbuzovat takové uznání, jako když někdo získá profesorský titul v oblasti medicíny, fyziky nebo třeba molekulární biologie. Nicméně vědecká rada a další akademické orgány příslušné vysoké školy Putnu na profesoru nominovala a tak by ho pan prezident jmenovat měl.  Jakkoliv s Milošem Zemanem souhlasím v tom, že prezident by měl dělat mnohem více než jen klást věnce a bez připomínek podepisovat zákony, v případě jmenování profesorů je jeho funkce skutečně čistě ceremoniální. Pokud tedy opravdu nezjistil nějaká závažná pochybení - ale v tom případě by je měl veřejnosti náležitě vysvětlit.

Jiná věc samozřejmě je, zda se pan Putna chová tak, jak by se na vysokého akademického představitele slušelo. Například jeho veřejný výrok před prezidentskými volbami, kdy Zemanovy voliče označil za „namíchanou koalici komoušů, klausovců a křupanů“, opravdu není hoden někoho, kdo se pyšní několika akademickými tituly. Od vysokoškolského profesora asi společnost právem očekává trochu jiné společenské vystupování než od zhrzeného filmového režiséra nebo od přiopilých fotbalových reprezentantů, kteří ve vítězné euforii skandují, že ten a ten nemá to či ono.