Proč podle mě Ústavní soud rozhodl správně

Komunální volby v Praze se opakovat nebudou, přestože úvahy řady politologů i některých právních expertů (alespoň těch, kteří dostávali na toto téma prostor v médiích) naznačovaly spíše opak. I já sám jsem očekával verdikt opačný. Ústavní soud mě však tentokrát svým rozsudkem mile překvapil. Mile z toho důvodu, že rozsudek považuji za správný a pokusím se zde vysvětlit proč.

Jak asi všichni víme, stížnost tří neúspěšných politických stran (Věci veřejné, Strana zelených a SNK ED) se týkala rozdělení Prahy při loňských komunálních volbách na 7 volebních obvodů, čímž dle jejich názoru došlo k určitému poškození malých stran. To nakonec potvrdily i matematické výpočty -  podle dřívějšího modelu by se do pražského zastupitelstva dvě z těchto stran dostaly. Sice ne s nějakým výrazným výsledkem, ale mluvit do složité hry o křeslo pražského primátora by jim to nejspíš umožnilo. Jenže fakt je i ten, že zákon o volbách rozdělení Prahy na více volebních obvodů umožňuje a v posledních třech volebních obdobích byl pokaždé počet obvodů v hlavním městě jiný. 

Lze tedy říct, že uvedené strany si stěžovaly na pravidla, která se skutečně nemusí každému zdát úplně spravedlivá. Ale existuje někde na světě volební systém, který by byl zcela spravedlivý ke všem, tedy k malým i velkým stranám? A především jde o to, že tato pravidla byla předem daná. Pokud je žádný soud nezrušil či nezpochybnil před volbami, nebylo by dle mého názoru správné volby kvůli nim opakovat. Opakováním voleb by totiž  byly fakticky poškozeny zase jiné strany, neboť karty by při nových volbách byly rozdány téměř jistě jinak než tomu bylo v říjnu. 

Je to jako ve sportu. I když se den po zápase na základě videozáznamu zjistí, že penalta byla nařízena nesprávně (byl chybně odmáván ofsajd či chybně vyloučen hráč), nikdy se zápas neopakuje. Je to hlavně z toho důvodu, že není jisté, zda by se opakovaným zápasem nestala křivda jiná. Představme si například situaci, kdy by mužstvo A vedlo 1:0 a pak by díky nesprávně nařízené penaltě mužstvo B by srovnalo na 1:1, čímž by mužstvo A místo tří bodů získalo pouze jeden. Jenže co když by se zápas opakoval a mužstvo A by v něm prohrálo a nezískalo tak žádný bod? Třeba i kvůli tomu, že v opakovaném zápase by kvůli zranění nemohl nastoupit jeho nejlepší hráč …

Ve sportu se dodatečně mění výsledek zápasu tehdy, zjistí –li se například, že byl zápas prodaný nebo že za jedno z mužstev nastoupil některý hráč neoprávněně. I když každé srovnání trochu kulhá, podobné by to mělo být i v případě voleb - soud by měl nařídit jejich opakování pouze v případě, že se například prokáže kupčení s hlasy nebo to, že byl do obecního zastupitelstva zvolen někdo, kdo nemá v obci trvalé bydliště. Ale opakování voleb v případě, že si někdo stěžuje na pravidla, která byla předem daná, mně správné nepřijde.

Přestože jsem v jednom ze svých předchozích článků ustavní soudce kritizoval – především za zrušení předčasných voleb v roce 2009 přibližně měsíc před jejich konáním (navíc na základě stížnosti jednoho poslance, kterému šlo nejspíš jen o to, aby pobíral poslanecký plat včetně nezdanitelných náhrad celé 4 roky) či za jejich výrok, označující zrušení 13. a 14. platů pro soudce za protiústavní, tentokrát je jednoznačně chválím.  Jejich rozhodnutí se sice možná některým právníkům, politologům (a samozřejmě i odpůrcům vzniklé koalice ODS a ČSSD) nelíbí, ale z hlediska zdravého selského rozumu jej považuji za správné.