Právo zloděje na ochranu soukromí stojí v naší zemi výš než právo na ochranu svého majetku

Jak asi někteří zaregistrovali, Ústavní soud v minulém týdnu zamítl stížnost muže, který se domáhal zrušení nesmyslné pokuty za zveřejnění fota zloděje, jenž v jeho obchodě ukradl kolo.

Celá událost se odehrála již v roce 2011, kdy ke krádeži došlo v jednom z pražských obchodů. Zloděj byl zachycen bezpečnostní kamerou, majitel obchodu dal k dispozici jeho foto policii a navíc jej vystavil i na Facebook. Zejména díky pomoci uživatelů sociální sítě byl zloděj brzy dopaden. Jenže Úřad pro ochranu osobních údajů následně udělil okradenému majiteli obchodu pokutu ve výši 5 000 korun za to, že porušil ochranu zloděje na jeho soukromí. Argumentoval tím, že firma má sice právo svou prodejnu monitorovat, pořízené záznamy však může dát pouze policii, nikoliv už zveřejňovat na sociální síti či na jiném veřejném místě (viz odkaz zde).

Soudní tahanice kvůli této absurditě následně trvaly 5 let, a jak jsem uvedl již v perexu, naše nejvyšší právní instituce nakonec posvětila, že právo na ochranu soukromí zloděje či jakéhokoliv jiného kriminálníka stojí v této zemi výš než právo slušného občana chránit svůj majetek. Pokud někdo bude argumentovat tím, že na to, aby byl zloděj vypátrán a dopaden, máme policii, pak vězte, že dle statistických údajů je její úspěšnost v pátrání po ukradených kolech jen zhruba 20 procent. Proto je otázkou, zda by bez zveřejnění zlodějova fota na Facebooku bylo i v tomto případě pátrání úspěšné.

Za úplnou absurditu pak považuji slova bývalého předsedy ÚOOÚ Igora Němce o tom, že pokud by někdo chtěl veřejně vystavit zlodějovo foto za účelem jeho rychlého dopadení, musel by k tomu mít jeho souhlas.  Člověk zkrátka občas zírá nad tím, v jakém Absurdistánu či Kocourkově to dnes žijeme…