Pokud většina nevolí tak, jak chci já, jsou voliči hloupí

Autory výroků o hloupých či nesvéprávných voličích jsou téměř vždy lidé, kteří neunesou, když volební výsledky nedopadnou podle jejich představ.

Po krajských volbách máme po včerejšku za sebou i druhé kolo voleb do horní parlamentní komory. Můj dnešní blog nebude rozebírat jejich celkové výsledky (za vítěze senátních voleb se mimochodem označili jak předseda hnutí ANO Andrej Babiš, tak i premiér a předseda ODS Petr Fiala), ale to, jak někteří lidé dokáží těžko unést volební porážku - ať už svoji vlastní, nebo porážku strany či politika, kterému fandí.

K soubojům druhého kola senátních voleb, které poutaly největší mediální pozornost, určitě patřil duel stávajícího senátora a vysokoškolského pedagoga Marka Hilšera s archeologem a egyptologem Miroslavem Bártou na Praze 2. Se ziskem 54,5 % hlasů v něm zvítězil profesor egyptologie a laureát ceny Česká hlava za rok 2019 Bárta. Záhy po oznámení konečných výsledků zklamaný Hilšer okomentoval svou prohru slovy: „Je to smutné, boj proti klientelismu a korupci prohrál s teoriemi a pohádkami o zániku civilizací,“ načež ještě dodal: „V tomto obvodu historicky moc kandidátů mandát neobhájilo. Říkalo se, že tu v minulosti vítězila i raketa Václava Klause, dnes bohužel pohádky o Egyptu,“ (viz odkaz zde). Narážel tím zřejmě na to, že Miroslav Bárta v roce 2022 natočil ve spolupráci s režisérem Petrem Horkým filmový dokument s názvem Civilizace, dobrá zpráva o konci světa.

Stejně tak, jako se říká, že velikost sportovce spočívá i v tom, že dokáže eventuální porážku přijmout se ctí, to samé by mělo platit i v případě politiků. Zvlášť, když se jedná o politika, který v minulosti dvakrát kandidoval na prezidentský úřad (v letech 2018 i 2023). Když Marek Hilšer navíc svádí svou porážku na to, že voliči v jeho senátním obvodě uvěřili jakýmsi pohádkám o zániku civilizace, tak tím de facto nepřímo říká, že většina z nich je hloupých či kulantněji řečeno málo inteligentních.

Hilšer není v tomto směru první veřejně známou osobností, která se v podobném duchu o voličích vyjádřila. Například uznávaný filozof a katolický kněz Tomáš Halík v roce 2019 při příležitosti oslav 30. výročí Listopadu 1989 na Václavském náměstí doslovně prohlásil: „V tomto roce jsme několikrát na tomto náměstí protestovali proti konkrétním politikům. Ale problém není především v politicích, problém je ve voličích, kteří jsou ochotní nechat se zmanipulovat populisty,“ (viz odkaz zde).

Komentáře o tom, že mnozí voliči v naší zemi (případně v tom či onom kraji) jsou hloupí či přímo nesvéprávní, se ostatně objevují na internetových diskusích či sociálních sítích po každých volbách. Přičemž téměř vždy jsou autory takových výroků lidé, kteří neunesou, když volební výsledky nedopadnou podle jejich představ. Nejsou přitom ochotni si připustit, že jejich názor na toho či onoho politika, případně politickou stranu, nemusí být jediný správný.

Dle mého názoru by však měl být každý rozumný člověk schopen skousnout, že ne vždy volí většina národa tak, jak si přeje on, a když tomu tak není, tak to nutně neznamená, že většina voličů je na rozdíl od něho hloupá. Zvlášť, když výhodou demokracie je, že mandát každého politika je časově omezen, a nejpozději za čtyři, pět či šest let (podle toho, o jaký politický post se jedná) se při příštích volbách zase rozdají pomyslné karty znovu.