Patří přestávky kvůli ramadánu k „modernímu světu“?

Aktuálně probíhající muslimský svátek ramadán zasahuje v některých západoevropských zemích nejenom do výuky na školách, práce v některých firmách, ale i do dění na fotbalových trávnících.

Aktuálně probíhající muslimský svátek ramadán zasahuje v některých západoevropských zemích nejenom do výuky na školách (když rodiče muslimských žáků často požadují, aby jejich děti měly v době ramadánu ve škole určité úlevy), práce v některých firmách, ale i do dění na fotbalových trávnících. Například při utkáních anglické nejvyšší fotbalové soutěže se během ramadánu zápas ihned po setmění přerušuje na několik minut, aby se muslimští hráči mohli po půstu, trvajícím od východu do západu slunce, občerstvit.

Jak jsem si ovšem předevčírem přečetl v článku zde na iDNES, při zápase mezi Leedsem United a Manchesterem City vyvolala „ramadánová pauza“ u části publika nevoli a na hráče Manchesteru City, v jehož dresu hrálo několik fotbalistů, vyznávajících islámskou víru, bučela či pískala. Počínání diváků odsoudil trenér Manchersteru City Pep Guardiola, který na jejich adresu prohlásil: „Žijeme v moderním světě, ne? Vidíte, co se ve světě děje. Respektujte vyznání, diverzitu, to je celá pointa. Premier League uznala, že můžete mít minutku dvě, aby mohli hráči přerušit půst. Tak to prostě je, a co?“

Španěl Pep Guardiola je ve fotbale již řadu let světově uznávanou osobností, když jakožto trenér vyhrál se svými kluby třikrát Ligu mistrů (v roce 1992 ji navíc vyhrál v dresu FC Barcelona jako hráč) a čtyřikrát Mistrovství světa klubů. Názory na jeho kritiku těch, kterým se fotbalové přestávky kvůli ramadánu nelíbí, však mohou být různé.

Je samozřejmě pravdou, že dvou až tříminutová pauza fotbalový zápas až tolik neprodlouží, mně jakožto divákovi mnohem více vadí prostoje, kdy se nehraje kvůli simulování hráčů, případně často dlouhé pauzy kvůli přezkoumávání některých herních situací systémem VAR. Ale v tomto případě jde spíše o princip a o to, zda to evropské přizpůsobování se muslimské víře někdy nejde až příliš daleko.

Rozumím samozřejmě tomu, že striktní dodržování půstu během ramadánu je pro fotbalisty nejenom v anglické Premier League nepříjemné, je ovšem otázkou, zda by nebylo od fotbalových klubů rozumnější raději dát muslimským hráčům, kteří tak činí, v příslušné období měsíční volno. Případně, pokud je pro tyto hráče důsledné dodržování jejich víry nezbytnou věcí, zda by místo evropských fotbalových lig neměli během své kariéry raději upřednostňovat nejvyšší fotbalové soutěže v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech či Kataru.

Fotbalistům, hokejistům a některým dalším sportovcům, vyznávajícím křesťanskou víru, se také nejspíš nelíbí, pokud musí své zápasy odehrát například na Velký pátek či velikonoční neděli nebo na druhý svátek vánoční. Nikde jsem však nezaznamenal, že by z důvodu své víry požadovali zápasy, hrané v těchto termínech, odložit. Proto mi ramadánové přestávky během fotbalových zápasů s termínem „moderní svět“ příliš dohromady nejdou.