Pane Bárto, voliči na východní Moravě za pár piv určitě nevolí

Měl jsem v plánu dát si při psaní blogu pár dnů oddych. Když jsem si však po příchodu z práce proletěl dnešní články některých mých kolegů, narazil jsem na text, na který prostě nemůžu nereagovat. Jedná se o blog pana Zdeňka Bárty s názvem Voliči Pivoše volí hazard.

Nevím, proč vůbec měl kolega Bárta potřebu reagovat na výsledky loňských senátních voleb s téměř tříměsíčním odstupem, ale každý má samozřejmě právo psát o tom, co uzná za vhodné. Nikdo by však při psaní blogu neměl používat populistické a demagogické argumenty a měl by naopak rozlišovat, co jsou fakta a co jsou jeho osobní domněnky.

Pan Bárta ve svém dnešním blogu kritizuje, že voliči na Uherskohradišťsku poslali do Senátu známého podnikatele v oblasti hazardu Ivo Valentu. A dle pana Bárty si Ivo Valenta koupil přízeň východomoravských voličů za pár piv. „Na  východní  Moravě  nejsou  voliči  moc  nároční, stačí  natočit  pár  piv  zdarma  a  zvolí  kohokoliv“, píše doslova v úvodu svého článku. Jako člověk, který na východní Moravě již přes 40 let žije, se proti takovým nesmyslům musím ohradit.

Podnikání pana Valenty v hazardu jistý morální problém samozřejmě je. Ovšem firma Synot nepodniká jenom v oblasti hazardu a ze svých zisků sponzoruje řadu veřejně prospěšných aktivit v oblasti kultury, sportu, podpory dětských domovů – i když by tak po změně zákona o zdanění hazardu v roce 2011 již činit nemusela. A obavy z toho, že Ivo Valenta bude svého senátorského mandátu využívat k tomu, aby loboval za své podnikatelské zájmy, já prostě nesdílím. Lze si stěží představit, že by se mu ke své podpoře podařilo přemluvit dalších minimálně 40 senátorů (nehledě na to, že každý zákon musí schválit především Poslanecká sněmovna). Nebo se snad pan Bárta obává toho, že ty senátory Ivo Valenta jednoduše uplatí několika pivy?

Valenta pane Bárto nevyhrál kvůli těm pivům (které dle mých informací navíc ani zcela zdarma nebyly), ale nejspíš kvůli tomu, že lidé dali najevo svůj odpor k tradičním politickým stranám (čemuž se nelze vůbec divit) a výběr ostatních kandidátů na Uherskohradišťsku jednoduše zrovna skvostný nebyl. Za všechny bych zmínil například kandidáta Alessandra Alagiu. Šlo o podnikatele italského původu, na jehož předvolebních billboardech dominovalo heslo „Vraťme stát slušným lidem“ a na řadě billboardů byl navíc vyfotografován s veřejně  známými osobnostmi. Tento podnikatel byl však v minulosti spojen s firmami, z nichž většina zkrachovala a byl dokonce odsouzen za poškozování věřitelů.

Voliči ze Slovácka se však „opít rohlíkem“ nenechali a pan Alagia obdržel v senátních volbách jen 1,8% hlasů. Po tomto volebním debaklu pak prohlásil, že se stěhuje do Prahy, což v jednom rozhovoru pro média doprovodil slovy: „Volby mi otevřely oči. Lidi na Slovácku jsou xenofoby. Potvrdila se slova přátel z Prahy, že kandidovat zde je zbytečná ztráta času.“

Do druhého kola senátních voleb se na Uherskohradišťsku dostal kandidát KDU-ČSL, což je strana, která měla v tomto regionu vždy silnou podporu. Při výběru kandidáta pro loňské senátní volby však strana neměla příliš šťastnou ruku. Tento politik totiž není příliš oblíben ani v obci, kde působil řadu let jako místostarosta a po loňských komunálních volbách se zde stal starostou (přestože zde jeho strana volby nevyhrála a i na kandidátce KDU-ČSL dali voliči této strany při kroužkování přednost jiným dvěma kandidátům).

Ale u některých lidí to bohužel chodí tak, že když výsledky voleb nedopadnou dle jejich představ, tak to svedou na hloupost voličů nebo na to, že si vítěz voleb své voliče koupil. Soudný a objektivní člověk by však měl uznat, že tak jako Babišovo ANO nevyhrálo volby v Praze díky rozdávaným koblihám, ani Ivo Valenta nevyhrál senátní volby na východní Moravě díky tomu, že na jeho setkáních s voliči bylo k mání laciné pivo.