Pan Drahoš stahuje králíky a pražský přízvuk vždy ztrácí v polovině cesty do Jablunkova

Kampaň před druhým kolem prezidentské volby je přibližně v polovině. Jaké jsou zatím mé dojmy z ní? To vám napíši v tomhle dnešním blogu.

Jak všichni jistě vědí, příští pátek nás čeká druhé kolo prezidentských voleb, ve kterém se proti sobě střetnou Miloš Zeman a Jiří Drahoš. V kampani před druhým kolem je mnohem více viditelný druhý jmenovaný. Zatímco stávající hlava státu šetří síly na televizní debaty (první z nich bude dnes večer na Nově, ovšem bez účasti Zemanova soupeře), Jiří Drahoš je velmi aktivní, objíždí při ní české a moravské regiony a setkává se s lidmi na mítincích nebo společenských akcích.

Tahle taktika je od bývalého předsedy Akademie věd pochopitelná. Zatímco v prvním kole vyhrál Jiří Drahoš pouze v Praze a ve všech ostatních krajích byl na prvním místě Miloš Zeman (myšleno v rámci celkových výsledků za jednotlivé kraje, že se našly kromě Prahy i některé jiné obce, v nichž zvítězil Drahoš, samozřejmě vím). Proto je logické, že se pan Drahoš nespoléhá jen na podporu poražených kandidátů z prvního kola (Horáčka, Fischera či Hilšera) a snaží se oslovit i mimopražské voliče.

A tak Jiří Drahoš v tomto týdnu zavítal na český i moravský venkov a při návštěvě jedné farmy v jižních Čechách například ukázal, že umí stáhnout králíka nebo naštípat dříví. Jinde zase nabádal své potenciální voliče, ať se na něho nedívají jako na nějakého nepraktického vědce. Dokonce v této souvislosti prohlásil: „Umím vzít za lopatu, postavil jsem naši chalupu. Možná na rozdíl od současného pana prezidenta, který možná lopatu nikdy nedržel v ruce.“

Do kampaně se aktivně zapojili i příbuzní pana profesora Drahoše, především jeho manželka Eva. V několika médiích se také objevil jeho bratr Josef, který v rozhovoru pro internetový server Aktuálně.cz na adresu svého sourozence například prohlásil: „Dodnes umí to naše nářečí "po našimu". Švagrová vždycky vypráví, že když jedou do Jablunkova, tak za polovinou cesty někde u Brna už začíná ztrácet ten pražský přízvuk a přechází na zkracování slabik. Už žádné "vokno" a "hele vole".“

Nakolik bude tento způsob kampaně úspěšný, se uvidí již za necelý týden. Mně však snaha získat na svou stranu některé voliče z venkova či malých měst takovýmto způsobem přece jen přijde poněkud křečovitá. Na venkově žiji prakticky celý život a v době svých vysokoškolských studií v Brně si mě někteří spolužáci dobírali, když jsem občas použil nějaký výraz ze slováckého nářečí, zatímco doma na Slovácku mi někteří kamarádi říkali, že už mluvím jako Brňák (a to jsem výrazy jako „šalina“ či „prýgl“ rozhodně nepoužíval). Ale já jsem to bral s úsměvem a rozhodně jsem se nesnažil mluvit v moravské metropoli co nejvíc brněnsky a doma co nejvíc slovácky. A když někdo žije delší dobu v Praze, byť je původem Slezan či Moravák, tak přece není nic divného na tom, že ve své řeči použije i nějaké to „vokno“.

A také jsem přesvědčen o tom, že ani pro převážnou většinu mimopražských voličů není při volbě prezidenta rozhodující, zda kandidát na tuto funkci mluví pražským, moravským či slezským nářečím, a zda umí či neumí stáhnout kůži z králíka.