Oproti Američanům na tom zatím nejsme v některých směrech tak zle

Byť jsou USA největší světovou velmocí, dochází v této zemi občas k absurditám, nad kterými zůstává rozum stát.

Byť jsou Spojené státy americké největší světovou velmocí, jejíž ekonomický výkon představuje přibližně čtvrtinu celosvětového HDP, a jsou zemí, která se může pyšnit velkým množstvím uznávaných vědců, byznysmenů či sportovců, dochází zde občas k absurditám, nad kterými zůstává rozum stát. O dvou takových jsem se v médiích dočetl těsně před vánočními svátky, a tak jsem se rozhodl věnovat jim můj dnešní blog.

První z nich se týká školství, kterému se coby dlouholetý středoškolský učitel věnuji ve svých blozích poměrně často. Nedávno jsem na těchto stránkách například publikoval článek, který informoval o případu žáka třetí třídy základní školy, kterého jeho otec „zaúkoloval“ odposloucháváním třídní učitelky pomocí nahrávacího pera. Učitelka se přitom měla „provinit“ pouze tím, že dětem zadávala domácí úkoly. I když nad něčím takovým spousta lidí kroutila nechápavě hlavou, v porovnání s případem, který se nedávno stal v americkém školství, bylo něco takového jen slabým odvarem.

O těžko uvěřitelném případu informuje článek s výstižným titulkem Američanka odmaturovala, aniž by uměla číst a psát na serveru Novinky.cz. V článku je podrobně popsán případ dnes devatenáctileté americké dívky, které byly již v útlém věku diagnostikovány poruchy učení jako hyperaktivita, porucha soustředění a takzvaná porucha opozičního vzdoru. Učitelé či speciální pedagogové se jí však příliš nevěnovali a místo toho jí většinou dávali úkoly, nesouvisející s výukou, případně ji ve škole zabavili nějakými jednoduchými činnostmi, jako například obkreslování písmen či obrazců. Většinou ani nedostávala žádné známky.

A když tato studentka aspoň občas nějaký standardní úkol dostala (většinou domácí), pomohly jí moderní technologie. Výklad v hodinách si nahrávala, texty pak diktovala do počítače přes mikrofon a prostřednictvím softwaru na přepis řeči je zaznamenávala do dokumentů, které následně vytiskla a přinesla do vyučování. Takovým způsobem vytvořila i svou závěrečnou práci, díky níž absolvovala střední školu s vyznamenáním a následně byla přijata na Connecticutskou univerzitu. I přes tyto takřka neuvěřitelné školní úspěchy nyní dívka žaluje příslušné vzdělávací instituce a požaduje odškodné ve výši tří milionů dolarů (tedy zhruba 75 milionů korun…)

Nedávno jsem zde rovněž publikoval blog, pojednávající o výsledcích letošní ankety Sportovec roku a s ní souvisejících sporech o tom, zda ji po právu vyhrál olympijský vítěz v rychlostní kanoistice Josef Dostál, nebo měla být upřednostněna tenistka Barbora Krejčíková coby letošní wimbledonská vítězka ve dvouhře. Pokud ovšem někteří sportovní fanoušci či samotní sportovci kritizují české novináři za to, jak hlasovali, opravdu nevím, co by říkali na americké sportovní novináře, kteří hlasovali v anketě agentury AP o letošní nejlepší sportovkyni světa. Jak jsem se dočetl v článku zde na iDnes, její vítězkou se stala americká basketbalistka Caitlin Clarková, druhá v pořadí skončila legendární americká gymnastka Simone Bilesová a třetí pak alžírská boxerka Imán Chalífová.

Ti, kteří se hlouběji zajímají o sport, nejspíš kroutí hlavou jak nad jménem vítězky ankety, tak i nad jménem třetí v pořadí. Caitlin Clarková totiž dostala u hlasujících novinářů přednost před řadou letošních několikanásobných olympijských vítězek, přestože ji mimo americký kontinent kromě náruživých fanoušků basketbalu nejspíš málokdo zná (Clarková dokonce ani nebyla nominována do reprezentačního týmu amerických basketbalistek na olympiádě v Paříži). Třetí v pořadí, boxerka Imán Chálifová, sice ve své kategorii na letošní olympiádě suverénně zvítězila, ovšem jde o sportovkyni, která byla na loňském mistrovství světa diskvalifikována kvůli nadměrnému množství testosteronu a vyvolala tak rozsáhlé pochybnosti ohledně svého pohlaví.

Když bych to tedy měl na závěr stručně shrnout: byť je v českém školství v poslední době trendem maturitní zkoušku studentům co nejvíce ulehčovat, zatím u nás opravdu není možné, aby ji úspěšně složil i ten, kdo neumí číst a psát. Zrovna tak jsem přesvědčen i o tom, že čeští sportovní novináři by v žádné anketě nedali na přední místo sportovkyni typu Imán Chalífové.