„Nezvratné“ důkazy neuspěly, aneb když se boj proti dopingu změní v hon na čarodějnice

Mezinárodní sportovní arbitráž CAS zrušila tento týden doživotní tresty pro 39 ruských sportovců, podezřelých z užívání dopingu.

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) i světová antidopingová federace WADA utrpěly tento týden u arbitrážního soudu ve švýcarském Lausanne výraznou porážku. Z 39 ruských sportovců, kteří se k němu kvůli doživotnímu trestu za doping a anulování svých výsledků na zimních olympijských hrách v Soči odvolali, bylo 28 z nich pro nedostatek důkazů zproštěno viny v plném rozsahu, u zbývajících 11 byl doživotní trest změněn na zákaz startu na letošní olympiádě v Pchjongčchangu (viz odkaz zde).

Co všechno rozhodnutí mezinárodní sportovní arbitráže znamená a ukazuje? Ruští sportovci dostali od MOV doživotní trest za to, že údajně byli součástí státem řízeného dopingu a s jejich vzorky se při olympijských hrách v Soči v roce 2014 manipulovalo. Tato olympiáda, kterou Rusové skvěle zvládli po organizační stránce, byla přitom pro domácí sportovce úspěšná i z hlediska získaných medailí: ruští olympionici tenkrát vybojovali celkem 33 medailí včetně 13 zlatých, což znamenalo první místo v pořadí národů. O 11 medailí pak Rusové kvůli dopingové aféře před několika měsíci přišli, nyní jim však 9 z nich bude zase vráceno (pokud náhodou MOV neuspěje u odvolacího soudu)…

To, že ne všichni ruští sportovci uspěli se svým odvoláním u mezinárodní sportovní arbitráže v plném rozsahu, samozřejmě ukazuje, že v ruském sportu není vše čisté. Kromě podezření z manipulace se vzorky při olympiádě v Soči je tu v posledních letech i řada pozitivních dopingových nálezů v některých jiných sportech, zejména pak v atletice. Zároveň však závěry švýcarského soudu ukazují, že světová antidopingová federace WADA i některé další mezinárodní sportovní organizace si boj za čistotu světového sportu trochu pletou s honem na čarodějnice.

Tak jak nebylo možné akceptovat plošný zákaz startu všem ruským atletům na letní olympiádě v Rio de Janeiro v roce 2016 bez ohledu na to, zda jim byl doping někdy prokázán, přišlo zrovna tak řadě lidí nespravedlivé, když byl některým zimním olympionikům z Ruska udělen doživotní zákaz startu na základě „důkazů“ typu jedna paní povídala. Přesněji řečeno, jeden Grigorij Rodčenkov (bývalý šéf ruské antidopingové laboratoře a svého času i distributor drog, žijící nyní v USA) povídal. Je proto dobře, že švýcarský civilní soud tyto „nezvratné“ důkazy neakceptoval.

Pokud má Mezinárodní olympijský výbor zůstat důvěryhodnou organizací, která měří všem zemím stejným metrem, měl by nyní těm 13 ruským sportovcům (včetně například zlatých medailistů ze Soči - běžce na lyžích Legkova nebo skeletonisty Treťjakova), kteří na základě rozhodnutí mezinárodní sportovní arbitráže požádali o možnost dodatečné nominace na olympiádu v Pchjongčchangu, vyhovět. Nejen pro sportovce je totiž nejhorší, když je trestán neprávem, a ani dodatečné očištění včetně případné finanční satisfakce už mu možnost startu na vrcholné sportovní soutěži nevrátí. Například slovenský olympijský vítěz v chůzi na 50 km Matej Tóth nebo český cyklista Roman Kreuziger by mohli v tomto směru říci své… 

P. S. Brzy po publikování tohoto blogu se objevila na iDNES zpráva, že předseda MOV Thomas Bach je rozhodnutím Mezinárodní sportovní arbitráže CAS zklamán a prohlásil, že tento orgán je třeba reformovat. Takhle si pan Bach představuje demokracii?