Než křičet na Národní třídě, je vždy lepší navrhnout, co zlepšit

Trochu nevážně o 35. výročí sametové revoluce, současném českém prezidentovi a jeho předlistopadové minulosti.

Mezi prvními politiky, kteří si dnes přišli na Národní třídu připomenout události, ke kterým zde došlo před 35 lety, byl český prezident Petr Pavel. Od přítomných lidí z řad veřejnosti se dočkal jak zaslouženého potlesku a skandování „Děkujeme!“, tak i pískotu a pokřiků typu „Hanba!“ či „Zrádče!“. Na adresu těch méně uvědomělých občanů pan prezident následně konstatoval, že místo křiku na Národní třídě je vždy mnohem lepší přijít s návrhy na zlepšení. A že Petr Pavel nepochybně ví, o čem v této souvislosti mluví, svědčí i následná povídka, jejíž děj se odehrává před 35 lety.

Když v jedno páteční odpoledne listopadu roku 1989 student postgraduálního kurzu s krycím jménem Pávek vyhlédl z okna, zahlédl na Národní třídě velký shluk lidí. Škola, v níž se kurz pro pracovníky vojenské rozvědky konal, se totiž nacházela jen pár desítek metrů od tohoto známého pražského místa. Lidí na Národní třídě bývalo vždy hodně (Pávek jakožto budoucí rozvědčík sledoval situaci na ní takřka pravidelně), ale tentokrát se jejich počet vymykal běžným zvykům. Proto, byť se budoucí rozvědčík již těšil na víkend s rodinou v Prostějově, neváhal, a šel o zjištěném poznatku informovat svého nadřízeného.

Pávek: „Soudruhu veliteli, dovolte mi promluvit!“
Velitel: „Copak Pávek, nějaká stížnost na kvalitu padáků? Nebo snad podezření na nevhodné chování některých účastníků našeho kurzu?“
Pávek: „Nikoliv, soudruhu veliteli. Padáky fungují perfektně a žádné podezřelé chování jsem u žádného z účastníků kurzu nezaznamenal.“
Velitel: „Tak co teda máte na srdci? Mluvte rychle, vždyť je pátek pozdě odpoledne...“
Pávek: „Jde o to, soudruhu veliteli, že když jsem před chvílí vyhlédl z okna naší učebny, na Národní třídě jsem zahlédl podezřele velké množství lidí.“
Velitel: „Ale no tak, Pávek. Je před víkendem, tak asi dost lidí vyrazilo na nákup do Máje. Zřejmě nechtějí riskovat, že zítra v devět ráno přijdou do obchodu a žádné čerstvé pečivo jako obvykle již k mání nebude.“
Pávek: „Soudruhu veliteli, vy ale opravdu myslíte, že i všichni ti příslušníci SNB, kteří stojí na kraji Národní třídy v bílých přilbách a s gumovými obušky v ruce, vyrazili na předvíkendový nákup?“
Velitel (po cvhvilce přemýšlení): „Ale no tak, Pávek... Přece vám to pálí, jste jedním z nejnadanějších studentů našeho kurzu a politický přehled máte rovněž velmi dobrý. Ostatně, ne nadarmo jste v naší jednotce předsedou základní organizace KSČ. Přece víte, čemu v naší vzkvétající zemi v poslední době občas bohužel dochází a dnešní den se někteří ztroskotanci a nepřátelé socialismu zřejmě pokusí výročí 17. listopadu zneužít.“
Pávek: „Právě proto jsem za vámi, soudruhu veliteli, přišel. Zajímal by mě váš názor na ty, kteří dnes přišli na Národní třídu demonstrovat a zda k tomu mají oprávněný důvod.“
Velitel: „Podívejte Pávek, ne všechno v naší zemi možná funguje optimálně. Ale můj názor je zkrátka ten, že než chodit křičet na Národní třídu, je vždy lepší přijít na příslušné místo s konkrétním návrhem. “
Pávek: „Máte naprostou pravdu, soudruhu veliteli! Já nyní odjíždím na víkend do Prostějova, ale hned v pondělí za Vámi přijdu s návrhem, jak zlepšit kvality stravy, ke které mají někteří účastníci našeho kurzu již delší dobu výhrady.“