Není alibistické svádět vše jen na prezidenta? (polemika s Lucií Tykalovou)

Tento článek je reakcí na dnešní blog paní Lucie Tykalové, publikovaný pod názvem Vážený pane prezidente…

Paní Tykalová v něm píše o tom, že je učitelkou společenských věd na střední škole a při probírání tématu prezident republiky jí její studenti položili 10 otázek, na které údajně nebyla schopna odpovědět. Já sám jsem rovněž učitelem na střední škole, neučím však společenské vědy, nýbrž informační technologie a tak se svými studenty v hodinách pochopitelně politiku nerozebírám.

Připouštím však, že dle toho, co člověk z úst studentů občas nechtěně zaslechne například při cestě autobusem nebo na školním výletě, větší část dnešních středoškoláků současného českého prezidenta zrovna moc kladně nehodnotí. Přesto jsem však byl trochu překvapen některými z 10 otázek, které studenti paní učitelce Tykalové položili a jejichž výčet je v článku uveden (viz odkaz zde).

Jaký je na ně můj názor? Ten, kdo čte můj blog pravidelně, tak asi ví, že jsem Miloše Zemana ve druhém kole prezidentské volby v roce 2013 volil a že ho stále i po třech letech na Pražském hradě považuji za lepší alternativu, než by byl Karel Schwarzenberg i většina ostatních tehdejších protikandidátů. Přesto však netvrdím, že je současná hlava státu bez chyb a určitou kritiku si nezaslouží.

Typickým příkladem je například kauza Peroutka. Zeman může být stokrát přesvědčen o tom, že jím zmíněný Peroutkův článek někdy na vlastní oči viděl, ale pokud ho po tak dlouhé době nebyl schopný nalézt ani on ani nikdo z jeho spolupracovníků, tak by asi opravdu bylo správné a chlapské, aby se prezident za svůj výrok omluvil. Proti prvním třem údajně položeným otázkám proto nelze mít větších námitek.

U většiny ostatních otázek to již však říci nelze. Jen tak namátkově: ani mně se nelíbilo, když prezident stál při oslavách 17. listopadu na jednom pódiu s panem Konvičkou. Ale není tvrzení, že „prezident nepustil studenty k výročí 17. listopadu na Albertov“ poněkud zkreslené? Vždyť studenti, pokud opravdu měli zájem, mohli mimo dobu, kdy se tam konala dopředu řádně ohlášená a schválená demonstrace, na Albertov přijít a památku svých předchůdců z let 1939 a 1989 uctít. Navíc, pokud si dobře pamatuji, tak studentům nebyl tenkrát vstup umožněn policií (nikoliv prezidentem)  proto, že přišli až poté, co byla dokončena pyrotechnická prohlídka rizikového prostoru a navíc jim policisté nabídli, že část z nich tam může jít a kytičku k památníku položit - což však studenti odmítli.

Ohledně například pochlebování našeho prezidenta zemi, kde se ve velkém porušují lidská práva – pokud je tím myšlena Čína, tak bych se asi těch studentů zeptal, zda například zaregistrovali, jakých ovací se loni na podzim dostalo čínskému prezidentovi při návštěvě Velké Británie a že s Čínou udržují přátelské vztahy téměř všechny západní země. A ohledně toho legitimizování nenávisti: není v této souvislosti jejím názorným příkladem naopak to, když někdo vandalsky strhává či poškozuje státní vlajky jiného státu nebo hází vajíčka po někom, s jehož názory nesouhlasí?

Asi nejvíce mě však zaujala úvaha paní Tykalové ohledně toho, že český prezident podporuje současné teenagery v jejich vztahu ke kouření či alkoholu. Pominu teď otázku toho, zda současný prezident opravdu „doporučuje studentům kouření a alkohol“ (jestliže například v některém svém bonmotu řekne, že „Hitler byl abstinent a nekuřák a přesto válku prohrál“, tak bych na rozdíl od některých prezidentových kritiků asi netvrdil, že je to propagace kouření a alkoholismu). Je všeobecně známo, že Miloš Zeman je kuřák a i k pití alkoholu má vcelku kladný vztah. Jenže to samé lze například říct i o bývalém prezidentovi Václavu Havlovi, o němž paní Tykalová píše, že byla pozitivně ovlivněna jeho hodnotovými vzory.

To nepíši proto, že bych chtěl Václava Havla pošpinit, i já si ho kvůli řadě věcem budu vždy vážit, byť ani on nebyl tak jako kterýkoliv jiný politik bez chyb. Ale především se mi zdá trochu lichá úvaha o tom, že žáci ve školách si jako svůj vzor berou některé naše politiky a ti pak svým chováním znesnadňují práci nám učitelům. Soudě dle mých zkušeností, tak si většina dnešních teenagerů jako svůj vzor bere spíše slavné sportovce, zpěváky pop music, někteří možná i úspěšné podnikatele. Ale politiky asi málokdo.

A i kdyby přece jen někdo ano, tak by mi od učitele přišlo alibistické, pokud by například prošel kolem houfu žáků, kouřících nebo vulgárně mluvících před školou bez toho, že by je napomenul a ospravedlňoval to tím, že prezident kouří či občas vulgárně mluví také. Netvrdím samozřejmě, že tak činí paní Tykalová, ale ne zrovna málo dnešních pedagogů nejspíš ano a pokud tohle je na některých školách normální věc, tak to opravdu není vina prezidenta či kteréhokoliv jiného politika.