Nemám nic proti Jágrovi, ale v elitní desítce letos být neměl

Hokejista Jaromír Jágr je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších postav naší sportovní historie. Vždyť během své kariéry dokázal vyhrát Stanley Cup, získat cenu pro nejužitečnějšího hráče NHL a především byl ústřední postavou národního mužstva, které vyhrálo olympijské hry v Naganu a získalo zlaté medaile na mistrovstvích světa v letech 2005 a 2010.

I letos fanouškům dokazoval, že ve svých 40 letech stále patří mezi naše nejlepší hokejisty. Po návratu do NHL v sezóně 2011/2012 postoupil s Philadelphií do čtvrtfinále Stanley cupu a nyní, kdy má nejslavnější hokejová soutěž světa výluku, valí v naší extralize. Spolu s Plekancem a Tlustým vytvořil v kladenském dresu nejnebezpečnější útok celé extraligy a především díky němu bývají při zápasech Kladna zcela zaplněné stadiony.

Z tohoto pohledu možná přijde řadě lidí logické, že se Jaromír Jágr letos opět probojoval v anketě Sportovec roku do elitní desítky nejlepších českých sportovců (její kompletní výčet najdete například zde). V letošním pro český sport veleúspěšném roce se však domnívám, že by si někteří jiní sportovci zasloužili TOP desítku více než Jágr. Budu konkrétně jmenovat 3 sportovkyně, které přes vynikající výsledky zůstaly za jejími branami.

Především mě v letošní anketě udivilo až 13. místo rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. Vždyť Martina letos získala na mistrovství světa 2 zlaté medaile, stala se mistryní Evropy ve víceboji a vítězkou Světového poháru. Samozřejmě, že v rychlobruslení není taková konkurence jako v atletice či lyžování, ale jedná se přece o olympijský sport a vzhledem k tomu, že na rozdíl od svých zahraničních soupeřek musí Martina často trénovat i na zamrzlém rybníce, jsou její úspěchy famózní. Že by si sportovní novináři u Sáblíkové již zvykli, že zlaté medaile získává v podstatě automaticky a tak v jejích úspěších nevidí nic mimořádného?

Druhý, kdo mi v elitní desítce chybí, je tenistka Petra Kvitová. Samozřejmě, že neměla zdaleka tak úspěšný rok jako loni (možná i vlivem častých zdravotních  problémů). Ale přesto: spolu s Šafářovou dovedla náš fedcupový tým k obhajobě loňského triumfu, vždyť ze 6 dvouher vyhrála ve Fed cupu 5. Kromě toho byla letos v semifinále Australian Open i Rolland Garros a dokázala vyhrát několik turnajů WTA.

Třetí sportovkyní, kterou bych já osobně upřednostnil před Jaromírem Jágrem, je atletka Zuzana Hejnová. Na olympijských hrách v Londýně získala „jenom“ bronz, zato však v běžecké disciplíně. Ten, kdo se o atletiku více zajímá, totiž dobře ví, že získat na olympiádě či mistrovství světa medaili v běhu je pro evropské atletky mnohem těžší než vybojovat cenný kov ve vrzích či skocích. O tom ostatně svědčí i to, že na olympijskou medaili v běhu čekala česká atletika dlouhých 32 let (naposledy ji získala na OH v Moskvě Jarmila Kratochvílová).

Samozřejmě, že jde jen o můj subjektivní názor, věřím tomu, že řada lidí by dost možná preferovala jiné sportovce než já. Srovnávat navíc různé sportovní disciplíny je obzvlášť těžké. I tak se ale nemohu zbavit dojmu, že úspěchům českých hokejistů či fotbalistů  se věnuje v našich sdělovacích prostředků až příliš velký prostor a na jiné úspěšné sportovce se naopak poněkud zapomíná.