Několik vět 2017: jsou Kalvoda, Ruml či Kocáb opravdu ti praví?

Médii dnes probleskla zpráva o tom, že některé známé osobnosti vydaly prohlášení s názvem Několik vět 2017.

Jak je uvedeno v článku zde na iDNES, autoři této výzvy apelují na občany této země, aby se nesmířili s tím, že je jejich země vysávána a demoralizována promyšleným, dobře organizovaným rozkrádáním veřejných statků. Dále je zde například uvedeno, že jsme strháváni do područí východu, na čemž má hlavní podíl současný prezident, který se s pomocí dalších politických struktur stal loutkou mocenských zájmů Moskvy a Pekingu.

Ne, že bych s některými těmito výše uvedenými body nesouhlasil také. Rozkrádání a korupce bují přes avizované sliby snad všech politiků napříč politickým spektrem v našem státě stále. Byť už se v posledních 4 letech neobjevily tak velké případy jako například kauza exhejtmana Ratha, kauza předraženého nákupu Pandurů či letounů CASA, zprávy, svědčící o korupci na vysokých místech, se objevují stále (za všechny bych jmenoval třeba případ dnes již bývalého jihočeského hejtmana Zimoly).

Ohledně údajného strhávání do područí východu bych to naopak tak horké neviděl. Četnost návštěv našich vrcholných politiků v Ćíně či Rusku není zase o tolik větší  (pokud vůbec je) než styky politiků řady západních zemí s uvedenými východními velmoci. Například současná německá kancléřka Angela Merkelová navštívila během svého funkčního období Čínu již osmkrát, čínskému prezidentovi se dostalo vřelých poct při jeho návštěvě ve Velké Británii či USA. Ohledně četnosti obchodních styků západu s Čínou ani nemluvě. 

Další, s čím mám ve spojení s výzvou Několik vět 2017 problém, jsou jména jejich dosavadních nejznámějších signatářů. V této souvislosti se totiž nemohu nezeptat: proč pánové Kalvoda či Ruml takto neurgovali na nebezpečí rozkrádání veřejných statků již v  90. letech, kdy hojně docházelo k takzvaným divokým privatizacím?

Vždyť Jan Kalvoda byl v té době nejprve místopředsedou vlády a posléze ministrem spravedlnosti (do začátku roku 1997 – než se přišlo na to, že neoprávněně používal titul JUDr.). Jan Ruml byl zase v uvedeném období ministrem vnitra a jeho politickou kariéru ochromil až takzvaný Sarajevský atentát na konci roku 1997, kdy se pokusil spolu s dalším tehdejším vlivným politikem Ivanem Pilipem sesadit Václava Klause z čela ODS. Michael Kocáb sice v té době ve vládě neseděl (ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny byl až v období 2009-2010), nicméně i on patřil v 90. letech k vlivným českým politikům a mimo jiné byl externím poradcem prezidenta Václava Havla.

Proto si asi nejenom já kladu otázku, zda se v případě výzvy Několik vět 2017 nejedná především o pokus pánů Kalvody, Rumla či Kocába o návrat na politickou scénu. Také mi trochu vadí zneužití známého názvu Několik vět - kromě obdobného názvu zde totiž žádnou paralelu s historicky známým dokumentem z léta 1989 nevidím.