Na naše sportovce můžeme být hrdí. Na rozdíl od našich politiků.

Uplynulý týden byl bohatý na významné sportovní události. A čeští reprezentanti se při nich rozhodně neztratili – naopak, někteří z nich zazářili v tom nejjasnějším světle.

Jaroslav Kulhavý potvrdil, že je v současné době nejlepším závodníkem na horských kolech na světě. Po letošním vítězství ve Světovém poháru a na mistrovství Evropy vybojoval ve Švýcarsku i titul mistra světa. Co k tomu dodat? Snad jenom to, že pokud někdo považuje horská kola za trochu „exotický“ sport, pak vězte, že kategorie cross country, ve které Kulhavý závodí, se jezdí i na olympijských hrách a ve světě jde o odvětví velmi populární.

Na mistrovství světa ve veslování získali v nejprestižnější disciplíně – skifu Mirka Knapková zlato a Ondřej Synek stříbro. Zatímco v případě Knapkové šlo o senzaci, kterou nejspíš nikdo nečekal, Synek obhajoval zlatou medaili z loňského šampionátu, ovšem vzhledem ke zdravotním problémům, které ho potkaly v přípravě, je jeho výsledek rovněž fantastický. Ondřej Synek mimochodem vybojoval medaili na vrcholné světové soutěži (mistrovství světa či olympijské hry) již posedmé v řadě. Prostě oba dva jsou veslaři  par excellence, které nám může závidět celý svět.

Vůbec nejvýznamnější sportovní událostí zřejmě bylo mistrovství světa v atletice. Zde jsem v koutku duše doufal, že se našim atletům podaří těch medailí vybojovat více, ovšem ta jediná stříbrná od Barbory Špotákové stála za to. Její dramatický souboj s Ruskou Abakumovovou byl totiž dle mého názoru nejkrásnějším závodem celého šampionátu a obě závodnice v něm předvedly výkony na hranici současných lidských možností. Že ani Bářiných 71,58 metru nestačilo na zlato, je trochu smůla, stejně jako je smůla, že oštěpaři Veselému a výškaři Bábovi chybělo jenom malinko k zisku bronzové medaili. Ale smůla a štěstí prostě ke sportu patří.

Pravda, ne všude se naši reprezentanti zaskvěli – fotbalisté uhráli remízu ve Skotsku jen díky chybě rozhodčího, tenisté pak nenavázali (částečně i vinou zranění) na US Open na své předchozí letošní úspěchy, ale přesto můžeme jednoznačně prohlásit, že na naše sportovce můžeme být hrdí. Zato naši politici …

Vládní politici věnovali minulý týden nejvíc energie žabomyším sporům o státního tajemníka pro evropské záležitosti, což se nakonec vyřešilo tak, že premiér Nečas jmenoval tajemníka jednoho a ministr zahraničí Schwarzenberg, který to vyhodnotil jako oslabení své pozice, tajemníka druhého. Spor o úředníka na ministerstvu školství Bátoru se zase vyřešil tak, že ministr Dobeš jej odvolal z funkce ředitele personálního úseku, ovšem místo toho jej na svém ministerstvu jmenoval do jiné funkce. Ovšem TOP 09, která kvůli Bátorovi dokonce přestala chodit na zasedání vlády, je prý s tímto řešení ve stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá“ spokojená.

Mnohem závažnější jsou však informace, uniklé ze serveru WikiLeaks a otištěné minulý týden v MF DNES. Podle nich se znovu potvrdilo, že nejbližší spolupracovník našeho bývalého premiéra Topolánka Marek Dalík žádal při jednání o nákupu pandurů o téměř půlmiliardový úplatek. Zatímco v kterékoliv jiné civilizované zemi by taková zpráva vyvolala obrovský poprask, u nás se to nebere jako něco neobvyklého a policie nejspíš bude své úsilí soustředit především na to, aby vyšetřila, jak mohlo k úniku a zveřejnění těchto utajovaných informací dojít.

Nabízí se tak otázka, zda nižší výkonnost naší ekonomiky v porovnání s Německem, o které mluvil minulý týden prezident Klaus, je opravdu způsobena tím, že většina Čechů nepracuje tak tvrdě jako Němci. Jde o to, zda to není zapříčiněno také tím, že v Německu není tak velká korupce jako u nás (a pokud se přece jen objeví, tak je náležitě potrestána), vládní politici zde tolik neutrácejí z veřejných peněz, neprovádějí nepromyšlené experimenty typu kupónové privatizace a svou energii vynakládají především na řešení problémů, které nejvíce tíží jejich občany.

Když jsme u té pracovitosti – Kulhavý, Synek, Knapková i Špotáková v uplynulém týdnu ukázali, že i Češi umí tvrdě pracovat a dokáží ve svém oboru konkurovat těm nejlepším. Kdy něco takového ukáží i čeští politici?