Na imáma už půjde vystudovat i v Německu

Je zřízení semináře pro muslimské imámy v Německu projevem rozumného kompromisu nebo naopak příliš velkým ústupkem vyznavačům islámu?

V Německu žije v současné době kolem 4,7 milionu muslimů. Není proto divu, že v zemi našeho západního souseda přibývá mešit (podle různých odhadů je jich tam již kolem 2 500), za německý národní fotbalový tým nastupují hráči nejenom tureckého, ale i severoafrického původu, a na některých německých školách se řeší i problémy typu, zda neposunout termín maturitních zkoušek kvůli tomu, aby nevycházel na období rammadánu. Proto pro mě nebyla až tak překvapivá ani informace, o které jsem se nedávno dočetl zde na iDNES.

V článku redaktorky Ditty Kotoučové je psáno o tom, že univerzita v německém městě Osnabrück se rozhodla otevřít na své půdě seminář pro imámy. Chce tak potlačit vliv současných v Německu působících muslimských duchovních, kteří pochází většinou z Turecka, obvykle nemluví německy, západoevropská kultura je jim cizí a navíc se často snaží o politické ovlivňování německých Turků. Je totiž známou věcí, že nejvlivnější muslimskou organizací je v zemi našeho západního souseda Turecko-islámská unie pro náboženské záležitosti (DITIB), která spadá pod vládu v Ankaře a současný turecký prezident Erdogan ji používá k politickému ovlivňování v Německu žijících Turků a tím i prosazování svých zájmů (viz odkaz zde).

Německá politická garnitura ostatně není v západní Evropě jedinou, která se snaží takovým způsobem aspoň částečně bojovat proti vlivu islámských extremistů, a například i francouzský prezident Emmanuel Macron vloni oznámil, že země galského kohouta zahájí vzdělávání vlastních imámů s cílem omezit příchod těch z Maroka, Alžírska či jiných islámských zemí. Proto snaha o zřízení semináře pro muslimské duchovní na Osnabrücké univerzitě působí na první pohled docela logicky.

Vidím zde však určité nebezpečí, spočívající v tom, že některé radikální islamistické síly si tento počin mohou vysvětlit jako další ústupek původních evropských obyvatel, a budou následně vyžadovat další kroky, posilující vliv jejich víry na starém kontinentu. Už tak jsme občas svědky nesmyslného odstraňovaní křesťanských symbolů (z těch mediálně známých případů bych zmínil například odstranění kříže z loga fotbalového klubu Real Madrid či křížů z řeckých kostelů na propagačních letácích obchodního řetězce Lidl), vyžadování práva muslimských studentek nosit ve školách hidžáb či dokonce snahy vytlačit ze školní výuky to, co nekonvenuje s islámem.

Mimochodem, dovede si někdo představit, jak by v některých islámských zemích asi dopadly obdobné snahy o prosazování křesťanských hodnot, včetně například zřízení semináře pro křesťanské kněží?