Mé výhrady k učitelskému desateru

I když hlavní zprávou včerejšího dne bylo nepochybně odvolání policejního prezidenta Lessyho, věřím, že někteří z vás zaregistrovali na Idnes i informaci o iniciativě učitelů, kteří se nechtějí smířit s upadající úrovní českého školství. Sepsali proto tzv. Desatero učitelů ke kvalitnímu vzdělávání. Já se v tomto článku  pokusím okomentovat jeho jednotlivé body z pohledu učitele s téměř dvacetiletou praxí.

1. Vzdělávání účelné pro život, změnit je potřeba hlavně přístup k matematice a českému jazyku.           

S tím lze samozřejmě souhlasit, byť mi není úplně jasné, proč je výslovně jmenována zrovna matematika. U ní bych viděl problém spíše v tom, že jsou její hodinové dotace na některých školách stále snižovány.

2. Jiné cíle vzdělávání, místo memorování důraz na čtenářskou gramotnost, komunikační dovednosti a logické myšlení.

Jistě dobře znějící heslo. Zbytečné memorování určitě odstranit. Ale pozor na druhý extrém – aby si to někdo nevysvětlil tak, že je téměř vše možné nalézt na internetu a tak si není třeba pamatovat téměř nic. Například cizí jazyk se těžko naučíte bez nutnosti „nadrtit“ se slovíčka a slovní fráze.

3. Hodnoťme žáky individuálně, formou takzvaných map učebního pokroku, známky nemotivují.

Dle mého názoru nesmysl. Známky sice nejsou z různých důvodů dostatečně motivující u úplně každého (viz následující bod), ale pokud bychom známkování zrušili, u spousty žáků by jejich snaha poklesla na bod mrazu.

4. Motivujme žáky a studenty k lepším výsledkům, aby se jim vyplatily. Například na gymnázia se mají dostávat lepší žáci.

Souhlas – pokud se na gymnázium dostane i absolvent základní školy se spoustou trojek a na některé vysoké školy i maturant se samými čtyřkami, je potom opravdu některé žáky a studenty složité motivovat. Je však otázkou, zda je v silách ministerstva školství či kohokoliv jiného s tímto problémem něco udělat.

5. Rozvíjejme náročné myšlení, teď se klade důraz na paměť, je potřeba učit děti analyzovat.

Tento bod se víceméně shoduje s bodem 2.

6. Změňme role ve třídě, učitel nemá být mentor, ale průvodce. 

Netuším, co si tvůrci desatera pod slovem „průvodce“ přesně představují. Ale dle mého názoru nelze něco takové striktně stanovit. Trochu jinak musí vést výuku na základní škole učitel fyziky a trochu jinak kolega, který učí výtvarnou výchovu. Nehledě na to, že učitel na základní škole nemůže praktikovat takový styl výuky jako například ten, kdo vede seminář na vysoké škole.

7. Rozvíjejme kvalitu učitele, jen odborník má sebevědomí a působí silou osobnosti.

Tady naopak beze zbytku souhlasím. Akorát je třeba vyřešit jednu "maličkost". Jak ty odborníky ve školství udržet.

8. Další vzdělávání učitelů, finanční zvýhodnění těch, kteří na sobě pracují.

I tuto myšlenku vítám. Ale je třeba domyslet, aby učitelé při vidině zvýšení platu jenom neobjížděli jedno školení za druhým, aniž by většina školení pro ně měla nějaký praktický přínos. A hlavně – podstatné je, aby ředitelé škol na finanční zvýhodnění kvalitních učitelů vůbec měli peníze.

9. Už na pedagogické fakultě musí budoucí učitelé působit v praxi.

S tím bych rovněž souhlasil. I když bych to na druhou stranu nepřeceňoval – například na středních školách spousta učitelů odborných předmětů učitelský obor vůbec nestudovala, a přesto jsou mnohem lepšími pedagogy než někteří absolventi „pajdáku“. Někdo to zkrátka má v krvi, někdo nikoliv.

10. Hodnoťme řádně kvalitu škol, zaveďme státní certifikaci kvality (fakultní škola, škola příkladů dobré praxe...).

Souhlasím, hodnoťme. Ale jak? Hodnotit školu podle zprávy od inspekce, která tam přijde jednou za 5 či více let, by asi nebylo příliš smysluplné. Možná jsem příliš velký pesimista, ale dle mého názoru pokus o jakékoliv centrální hodnocení v Česku vždycky někdo napadne a bude jej z tisíce různých důvodů prohlašovat za neobjektivní. Viz zkušenosti se státní maturitou.

Co mi naopak v desateru chybí 

Kromě výše uvedených výhrad mi v desateru některé důležité věci chybí. Například jak spravedlivěji rozdělovat finance mezi jednotlivé školy (dotace jen podle počtu žáků vyšší kvalitě příliš nepomáhají), jak zajistit lepší spolupráci školy s rodiči (bez jejich podpory toho sebelepší učitel moc nezmůže), jak zvýšit zájem žáků o technické obory, atd.   I přesto  však iniciativu Asociace profese učitelů vítám. Je z ní totiž vidět, že učitelům není současný tristní stav českého školství lhostejný. Na rozdíl od většiny našich politiků, pro které je školství důležité pouze tehdy, když se blíží volby.