Máme málo vysokoškoláků. Opravdu ?

Přestože počet studentů vysokých škol v naší republice se od roku 1989 přibližně ztrojnásobil, stále se ozývají hlasy, že je jich v porovnání s vyspělými zeměmi málo. Na to, zda je tomu skutečně tak, se pokusím zodpovědět v tomto článku.

Nejprve se podívejme na statistické údaje. Ty mimo jiné říkají, že vysokoškolské vzdělání má v České republice pouze 12 procent populace ve věku 25 - 64 let. To je v porovnání s vyspělými zeměmi, kde toto procento činí v průměru 25 procent populace, skutečně málo. Jiný statistický údaj však říká, že v loňském roce bylo ke studiu na vysoké školy přijato téměř 40 procent populace z příslušných věkových skupin mladé generace. A to už mně zase tak málo nepřipadá.

Důkazem toho jsou i následující fakta. Na některé obory Technické univerzity v Ostravě stačilo k přijetí bez přijímacích zkoušek jakkoliv odmaturovat (třeba i se samýma čtyřkama) - jedinou podmínkou bylo maturovat z matematiky. Vím, že ostravská univerzita nepatří mezi ty zrovna renomované, ale velký problém s naplněním má třeba i UTB ve Zlíně, patřící mezi vysoké školy s dobrou pověstí. O tom jsem se přesvědčil i včera v denním tisku, kde bylo na technologickou fakultu vyhlášeno 2. kolo přijímacího řízení nejen pro technické obory, ale třeba i pro obor Ekonomika a management . A to nemluvím o jedné soukromé vysoké škole z mého regionu, která každoročně nabírá studenty na všechny studijní obory ještě v polovině září ...

Samozřejmě vím, že na druhou stranu je řada oborů (psychologie, politologie, práva ...), na které se dostane jen každý desátý až patnáctý přihlášený uchazeč. To bývá největším terčem kritiky našeho vysokého školství a také jedním z největších argumentů pro zavedení školného - pokud by prý bylo zavedeno, mohl by být počet studentů, přijatých na tyto obory, podstatně vyšší. Jenže - je opravdu rozumné, aby u nás každoročně vystudovalo psychologů či politologů desetkrát víc, než kolik se jich může v praxi uplatnit ? Jistě, někdo může argumentovat tím, že pokud si to studenti budou platit, tak je pak jejich věcí, zda svého vzdělání v praxi využijí či ne. Ale ani placení školného by zdaleka nepokrylo veškeré výdaje, které stát na vystudování každého vysokoškoláka dává.

A dohnat ostatní země v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí na základě toho, že bude vysokoškolské vzdělání vyžadováno i u profesí jako učitelka v mateřské škole, mistr odborného výcviku na učilišti či běžná zdravotní sestra, to mi opravdu nepřijde příliš smysluplné. Proto by asi bylo rozumnější, kdybychom se v oblasti vysokého školství spíše soustředili na kvalitu než na kvantitu.