Má vůbec TOP 09 schopného ministra?

Tradice, odpovědnost, prosperita – to jsou 3 pojmy, ze kterých byla odvozena zkratka politické strany, která vzbuzovala u části pravicově orientovaných voličů velkou naději. To se projevilo v loňských parlamentních volbách, kdy TOP 09 získala více než 16 procent hlasů, stala se součástí vládní koalice a získala 5 významných ministerských postů.  Po roce a čtvrt vládnutí mně však přijde, že ministři z této strany pro občany České republiky zárukou odpovědnosti ani prosperity nejsou.

Co mě k takovému závěru vede? Pokusím se jednotlivé ministry stručně zhodnotit podle konkrétních činů.

Ministr financí Miroslav Kalousek vypracoval státní rozpočet ČR na příští rok s předpokladem 2,5 % růstu HDP (vycházel při něm z červencových makroekonomických dat). Nyní, na konci října, nám suše oznámil, že růst HDP v příštím roce bude maximálně jednoprocentní a tak se máme připravit na úsporná opatření a Kalouskem vysněnou jednotnou DPH ve výši 19 procent. Předpokládám, že Kalouskovi zastánci budou argumentovat tím, že v ekonomice je něco odhadovat velmi těžké. To je částečně pravda, ovšem i premiér Nečas ve svém včerejším prohlášení uvádí, že snížení odhadu růstu HDP je očekávané. Když se to tedy očekávalo, proč s tím návrh rozpočtu již nepočítal?

Stačí si nakonec vzpomenout na Kalouskovy prognózy z roku 2008. Tehdy při sestavování rozpočtu počítal se 4,8 procentním růstem a na upozornění řady ekonomů na blížící se hospodářskou krizi reagoval prohlášením, že Česko je ostrůvkem stability, kterému se krize vyhne. V prosinci 2008 již tak optimistický nebyl, ale přesto ještě tehdy tvrdil, že růst HDP v roce 2009 pod 2 procenta neklesne. Skutečnost byla taková, že nebyl žádný růst, ale naopak 4,1 % pokles …

Ministr zdravotnictví Leoš Heger působil před svým nástupem do úřadu jako ředitel nemocnice a tak jsem očekával, že jeho předností budou manažerské schopnosti. Zatím se však projevuje jako všechno možné, jenom ne jako schopný manažer. Nejprve slíbí lékařům vyšší platy, pak se ukáže, že nemocnice na ně nebudou mít peníze. Na začátku roku prohlašuje, že chce ušetřit redukcí až 10 000 nemocničních lůžek, pak se ukáže, že reálný je maximálně počet 2 000. Zdravotní pojišťovny na to včera zareagovaly po svém – prohlásily, že vypovědí nemocnicím stávající smlouvy a ne se všemi uzavřou nové. Samozřejmě to bude v zájmu lepší péče o pacienta …

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek se snaží o efektivitu ve vyplácení podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek. To by samo o sobě bylo velmi záslužné, pokud by se rozlišovalo, kdo pracovat nemůže a kdo pracovat nechce. Jenže realita je taková, že podle nově stanovených pravidel bude muset po 2 měsících na podpoře každý přijmout veřejně prospěšné práce bez ohledu na to, zda dosud nebyl nikdy nezaměstnaný nebo již nepracuje s malými přestávkami třeba 5 let. V jednom rozhovoru na otázku, zda považuje za vhodné, když bude nucen vykonávat veřejně prospěšné práce například propuštěný vědecký pracovník, ministr Drábek odpověděl: „Nevidím na tom nic špatného. Vždyť i ten vědecký pracovník si při studiu manuelně přivydělával na brigádách.“

Ministr kultury Jiří Besser se více než o kulturu stará o církevní restituce. Je v tom tak horlivý, že až na upozornění ministra zemědělství vypustil z připravovaného zákona paragraf, který by fakticky znamenal prolomení restitucí před únor 1948.  Jaké právní důsledky by to pro Českou republiky mohlo mít, raději ani nepomyslet.

Asi nebude pro nikoho překvapením, že jako jednooký král mezi slepými mně mezi ministry za TOP 09 vychází ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Sice si rád téměř všude pospí a jeho vtipné výroky jdou někdy s ohledem na významného politického představitele trochu za hranici vkusu (třeba ten nedávný o Nečasově nakopnutí kancléřky Merkelové zezadu), ale jinak mu není moc co vytknout.  Ovšem jako prezidenta si jej představit nedovedu – to, co je u ministra zahraničí ještě snesitelné (častá únava a občas trochu vulgární výroky), by asi u hlavy státu neprošlo.

Jako jediné plus u ministrů za TOP 09 v porovnání s jejich kolegy z ODS a Věcí veřejných vidím to, že se jim zatím vyhýbají aféry. Je však otázkou, zda to není jenom tím, že v jejich případě investigativní novináři nepátrají tak usilovně jako u politiků z ostatních stran.