Má mít česká vláda ministra pro sport?

I když zatím nebylo oficiálně oznámeno, kolik členů bude mít nová česká vláda, do médií již pronikly informace o tom, že v ní bude nově zřízen post ministra pro sport, prevenci a zdraví.

I když zatím nebylo oficiálně oznámeno, kolik členů bude mít nová česká vláda (jejímž pravděpodobným premiérem bude Andrej Babiš), do médií již pronikly informace o tom, že oproti končícímu kabinetu Petra Fialy v ní bude nově zřízen post ministra pro sport, prevenci a zdraví. Naopak se počítá se zrušením postu ministra pro evropské záležitosti, ministra pro legislativu či ministra pro vědu a výzkum (viz například odkaz zde).

Tato zpráva vyvolala napříč veřejností jak pozitivní, tak i negativní ohlasy. Spíše kriticky se k ní vyjadřují ekonomové, například hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň tento záměr označuje za nesmysl, neboť dle něho je dostačující, když je oblast sportu zahrnuta do působnosti ministerstva školství (viz odkaz zde). Někteří pak ironicky poukazují na to, že ačkoliv strany, které pravděpodobně vytvoří novou vládní koalici, před volbami slibovaly, že se počet členů vlády výrazně zredujuje, nyní chtějí zřídit nový ministerský post.

Z mého pohledu je ovšem rozumnější mít ministra pro sport, prevenci a zdraví, než mít zároveň jak ministra zahraničních věcí, tak i ministra pro evropské záležitosti. A o smysluplnosti postu ministra pro legislativu ve Fialově vládě asi nejvíce vypovídá to, že poté, co z ní v říjnu 2024 odešla Pirátská strana, tak ministra pro legislativu Michala Šalamouna (u kterého dost velká část občanů možná ani nezaregistrovala, že ve vládě byl) nikdo nový na jeho postu nenahradil. A co se týká ministra pro vědu a výzkum, ten by smysluplný být mohl, pokud by ovšem byl obsazen někým jiným než takřka neviditelnou političkou z TOP 09 Helenou Langšádlovou a posléze jejím stranickým kolegou Markem Ženíškem.

Nicméně pokud dojde k tomu, že oblast vědy a výzkumu bude zpětně vrácena do kompetence ministerstva školství, tak mi to přijde smysluplnější, než když pod školství patřil sport. On totiž ne každý ministr, který rozuměl školství, rozuměl i sportu. Jako příklad bych uvedl třeba někdejší ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřinu Valachovou, která byla v roce 2017 nucena podat demisi v souvislosti s dotační kauzou sportovních asociací (kvůli níž byla její náměstkyně Kratochvílová později odsouzena k šestiletému trestu).

A jaké další důvody pro zřízení vládního postu pro sport, prevenci a zdraví vidím já? Pokusím se vybrat ty z mého hlediska nejpodstatnější.
Na mladé generaci se stále více projevuje nedostatek pohybu a zhoršující se fyzická kondice, což má za následek mimo jiné i zvyšující se nemocnost a s ní související rostoucí výdaje na zdravotnictví.
V řadě sportovních klubů se čím dál víc projevuje nedostatek finančních prostředků na potřebné materiální vybavení a chybějící trenéři zejména pro děti a mládež. Spousta lidí má sportovce zafixované jako bohaté lidi, ale zdaleka ne všichni sportovci mají takové příjmy jako nejlepší fotbalisté, hokejisté či tenisté.
Úspěchy českých sportovců reprezentují ve světě naši zemi srovnatelným způsobem jako úspěchy českých umělců, vědců nebo podnikatelů. Jména našich nejúspěšnějších tenistů, hokejistů nebo atletů jsou řadě lidí v zahraničí často známější než jména českého prezidenta či premiéra.

Ostatně, pět ze šesti našich sousedních zemí ve vládě post ministra pro sport, většinou spojeného s nějakou jinou agendou, má (viz rozhovor s předsedou Národní sportovní agentury Ondřejem Šebkem). Proto i já odpovídám na otázku z titulku mého dnešního blogu kladně.