Koule - ubohost ze strany veřejnoprávního rozhlasu

Český rozhlas 3 – Vltava zařadil minulý týden do svého vysílání rozhlasovou hru Koule. Tuto skutečnost by nejspíš zaregistrovalo jen minimum lidí, kdyby této hře neudělaly velkou reklamu některá média, zejména pak Lidové noviny. Hra totiž pojednává o Heleně Fibingerové.

Bývalá mistryně světa a dlouholetá reprezentantka ve vrhu koulí je dnes některými lidmi kritizována zejména za svou angažovanost v Radě České televize a dle některých novinářů je to ona, kdo má největší zásluhu na tom, že si často kritizovaný Jiří Janeček udržel křeslo generálního ředitele ČT i na další funkční období. Těžko říct, zda je to pravda, faktem ovšem je, že Česká televize a především její hospodaření se řeší v médiích velmi často a Jiří Janeček má nejen mezi novináři hodně nepřátel.

Vraťme se ale ke hře Koule. Pojednává o bývalé slavné atletce – koulařce Mileně, která dnes vlastní pekárnu a je členkou televizní rady. Podobnost s Helenou Fibingerovou je tedy více než zjevná a tvrzení autora hry Davida Drábka, že hra nikoho konkrétního nepředstavuje, tak mohou věřit nanejvýš malé děti. Největším a nejdiskutovanějším problémem této hry je líčení koulařky jakožto sportovkyně, která v době závodění pravidelně brala doping. Stejně tak je zde líčena běžkyně Radmila (nápadně připomínající neméně známou atletku Jarmilu Kratochvílovou), o níž hlavní hrdinka Milena mimo jiné říká, že „má rozpíchanej zadek od anabolik.“

Téma dopingu je samozřejmě velkým problémem a za jeho zlatou éru bývá nejenom v československém období považována právě doba, kdy závodily Fibingerová i Kratochvílová. Samozřejmě, že především některé atletické výkony z této doby daným spekulacím nahrávají. Například světový rekord Jarmily Kratochvílové v běhu na 800 metrů již nikdo nepřekonal 27 let, zhruba stejně starý je i světový rekord na 400 metrů, který drží její tehdejší velká soupeřka z bývalé NDR Marita Kochová. A nejlepší světové koulařky dnes vrhají zhruba o 2 metry méně než Fibingerová a její tehdejší soupeřky. Faktem ovšem také je, že Fibingerové ani Kratochvílové narozdíl například od koulaře Machury či diskařky Šilhavé nikdy doping odhalen nebyl a proto by měla být v jejich případě ctěna presumpce neviny. Mimořádný výkon totiž ještě sám o sobě nic neprokazuje – to bychom zákonitě museli podezírat i Jana Železného, jehož světovému rekordu v hodu oštěpem se také není nikdo schopen ani přiblížit, Martinu Sáblikovou, Zdeňka Štybara a všechny další, kteří své soupeře běžně válcují rozdílem třídy.

Navíc je trochu liché i označování dopingu ve sportu jakožto domény socialismu. Například ve zmiňované atletice měli v posledním desetiletí nejvíce pozitivních nálezů běžci z USA (Jonesová, Whiteová, Montgomery …), v cyklistice bychom museli asi dlouho vzpomínat, kdy naposledy byla slavná Tour de France bez dopingového skandálu.

Ne každý musí mít k vrcholovým sportovcům pozitivní vztah , což ovšem neznamená, že by David Drábek či kdokoliv jiný měl při líčení jejich osudů používat tak vulgární texty, kdy například koulařka ve zmiňované hře líčí své sny slovy „že je King Kong a v tlapách drží Štrougala, který na ni piští - ty kisno, ty děvko tlustá, dovez zlato.“  

Jestli pan Drábek něco takového považuje za hodnotné umělecké dílo, tak je mi ho spíše líto, ale když už nemá soudnost on, tak by ji měli mít aspoň lidé z vedení Českého rozhlasu. Kydání takovéto špíny na veřejnoprávní rozhlasovou stanici opravdu nepatří.