Tak teď další skoro infarkt při sledování kayakcrossu - sice to Rohanovi na medaili nakonec nevyšlo, ale na rozdíl od Prskavce se rval srdnatě.

Možná máme naději u boulderingu. Adam Ondra dokáže překvapit.

Já myslím, že jsme poslední tři olympiády jeli trochu nad své poměry. Vycházelo skoro vše. teď je to opak, ale jde jen o srovnání statistického průměru :-). Mnohá očekávání jsou také přehnaná. Krpálek určitě nebyl jednoznačný favorit a ani ten Prskavec není úplný suverén své disciplíny.

S poslední větou určitě souhlasím, v jejich disciplínách byla konkurence opravdu velká. Nicméně jsem věřil tomu, že když to nevyjde Prskavcovi, tak to ve vodním slalomu vyjde někomu jinému (třeba Satkové), aspoň jednu medaili jsem čekal od střelců apod.

nožičko, “ Mnozí sportovní novináři i fanoušci na internetových diskusích totiž byli tak trochu „namlsáni“ , škoda, že ses neprojevil se svými predikcemi ty

To je zase moudro á la Jiří Procházka (případně ještě jedna nejmenovaná osoba, mající zřejmě nyní diskusního "zaracha").

Jo, jo, smíšený tenis byl nervák jako blázen. A ti mušketýři..., kdo by řekl, že máme takové borce.

Mně se tahle Olympiáda docela líbí, mají hezky udělané a umístěné sportoviště a že se našim holkám a klukům úplně nedaří. ..je to prostě sport..

Naštěstí porážky moc neprožívám. Mrzel mě například judista Krpálek či vodní slalomářka Satková. Neskutečně mě mrzela porážka Italky Paoliniové proti Slovence Schmiedlové. Ta holka si po porážce ve finále Wimbledonu od naší Barči Krejčíkové, získala mé srdce a tak jsem tenhle výsledek kousal hůře, než když Slovenka vyřadila právě Barču.

Ale co už. Je to sport a často rozhodují maličkosti a štěstí.

To, že se našim medailově nedaří mě sice trochu mrzí, ale na infarkt to fakt není.

Neodpustím si poznámku, že i přes naše neshody v jiných tématech, zde dám naopak karmu. Mějte příjemný den. Snad se ještě zadaří a nějaký, třeba nečekaný drahý kov, nám do ČR cinkne.

Díky, také v to věřím.

Je to tak pane Nožičko, je to prostě sport a nikdo nemá nic dopředu jisté. Karma

Díky.

V mém případě ohledně olympiády žádný infarkt nehrozí. Jak již jsem psal jinde, těch úspěchů je totiž jako šafránu, zatím jsem z vystoupení našich sportovců, z výjimkou některých světlých výjimek, spíše naprosto zklamán.

Jen ještě poznámku. Tu poslední větu bych pane Nožičko zarámoval. Ta je nejdůležitější z celého blogu. Na tom se tu snad shodneme všichni.

Tady my teď vystavime nový stadion pro te Dartaňane.

Podíváme-li se na OH globálním pohledem, co má říkat taková Wilsonová z Británie ve windsurfingu. Po základní části suverénně první, 18 čistých bodů před druhou Kantorovou z Izraele (49) a třetí Italkou Maggettiovou (70), tedy s jasným bodovým náskokem zaručujícím zlato, ovšem podle starého systému, a s přímým postupem do finále. V něm se nyní začíná "od nuly", spolu s ní závodily uvedené dvě windsurfařky a dopadlo to takto: zlato Maggettiová, stříbro Kantorová a "pouze" bronz Wilsonová. Ta to samozřejmě nese velice těžce, nechala se slyšet, že to ničí psychiku sportovců a že má chuť s windsurfingem skončit. Pravdu má, ale pro diváky je zase atraktivnější nový systém, kdy do poslední chvíle není předem nic jisté.

To je podobný systém, jaký už delší dobu platí např. ve vodním slalomu. Já jsem měl raději předchozí systém, kdy se časy ze semifinále a finále sčítaly, přišlo mi to spravedlivější.

Za to zlato můžeme hodně děkovat Číňanovi, který za stavu 8:8 udělal dvojchybu a velkoryse tak nabídl našemu páru mečbol. Ale jak se říká - štěstí přeje připraveným. Já u našich sportovců nejvíc oceňuji, když na vrcholové sportovní akci dosáhnou výkonu, který se pohybuje na (nebo ještě lépe za) hranici jejich osobního maxima, bez ohledu na to, jak se umístili.

Za stavu, kdy Číňané vedli 8:7 a na podání šel do té doby výborný Čang, jsem v naše zlato již moc nevěřil...