Když nám radí Rada Evropy…

Rada Evropy, konkrétně její Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) zveřejnila tento týden zprávu o situaci v České republice.

Některá média o ní informovala v souvislosti s tím, že současný český prezident Miloš Zeman je v ní označován jako nositel protiislámských názorů. Představitelé ECRI tím nepochybně udělali radost všem Zemanovým odpůrcům. Je téměř stoprocentně jisté, že jak  „Pražská kavárna“, tak i někteří představitelé sedmé velmoci tento argument při kritice českého prezidenta v budoucnu mnohokrát využijí.

Včera jsem si udělal čas a zprávu ECRI o České republice jsem si pročetl celou. A nutno říct, že více než informace o tom, že prezident Zeman je islamofob, mě tam více zaujaly tři jiné věci. Které konkrétně?

1. Postoj k romské otázce
Ve zprávě se například doslovně píše, že Romové jsou v českých médiích stále hlavním cílem rasismu. Tento argument je podpořen tím, že velká část zpravodajství o Romech se skládá ze zpráv o protiromských pochodech a rostoucí romské kriminalitě. Ostré kritice pak byla podrobena známá televizní reality show Třída 8.A, vysílaná na veřejnoprávní České televizi.

2. Veřejná ochránkyně práv
Komise poukazuje na to, že veřejná ochránkyně práv neboli ombudsmanka nemá potřebné pravomoci, kterými by potírala rasovou diskriminaci. Ombudsmanka je ve zprávě chválena za to, že se v roce 2014 zastala dvou muslimských studentek střední zdravotnické školy, kterým bylo ve škole zakázáno nosit ve třídě hidžáb, a označilo tento zákaz za diskriminační opatření. Politikům napříč politickým spektrem, včetně prezidenta, je naopak ve zprávě vytýkáno, že tento výrok paní ombudsmanky veřejně kritizovali.

3. Inkluze ve vzdělávání a otázka praktických škol
Zde se například píše, že „komise s potěšením zaznamenává snahu praktické školy zrušit.“  Zároveň však znepokojeně dodává, že v České republice je značná podpora pro pokračování praktických škol, ve které se angažují i někteří politici či zástupce veřejné ochránkyně práv. A dle očekávání ECRI nejvíce kritizuje to, že do praktických škol chodí příliš velké procento dětí romského původu.

Jak se na tuto kritiku či rady, které České republice dávají úředníci ve Štrasburku (kde Rada Evropy sídlí), dívám já?

Že soužití s Romy je vážný problém  a k projevům rasové nesnášenlivosti občas dochází, je samozřejmě pravda. Ale to si opravdu někdo myslí, že když se sdělovacím prostředkům doporučí či přímo zakáže informovat například o romské kriminalitě, tak se tím něčemu pomůže?

Věřím tomu, že současná ombudsmanka Anna Šabatová si díky svým postojům k otázce nošení šátků ve školách či svou nedávnou ostrou kritikou poměrů v uprchlických táborech vysloužila ve Štrasburku velkou chválu. Ale pánové a dámy z ECRI by měli vzít v potaz i to, že řada českých politiků i většina českých občanů má na tyto otázky pohled zcela odlišný a dle mého názoru není třeba veřejné ochránkyni práv přidávat více pravomocí.

Proti inkluzi ve vzdělávání nic nemám, pokud je činěna v rozumné míře. Ale začleňovat do běžné třídy i děti s mentálním postižením považuji za nesmysl. Přeřazení z praktické školy do běžné základní školy takovému dítěti nepomůže, ale naopak mu uškodí. A co se týká romských žáků, tak se nedomnívám, že jejich hlavním problémem není umísťování do praktických škol, ale spíše to, že v jejich rodinách se často na pravidelnou docházku do školy a snahu něčemu se naučit příliš nedbá (tím netvrdím, že tomu tak je u všech Romů).

Proto s většinou závěrů Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti souhlasit nemohu a jejím členům bych doporučoval, aby před sepsáním příští zprávy nejprve do České republiky na delší dobu zavítali.