Kdy je nepodání ruky prezidentovi hrdinstvím?

Odpověď na otázku, kdy je nepodání ruky projevem nezdvořilosti a kdy naopak projevem hrdinství, může být v některých případech nejednoznačná či velmi složitá.

Devatenáctiletý student bratislavského gymnázia Simon Omaník se stal během několika dnů veřejně známou osobou nejenom na Slovensku, ale zásluhou některých médií i v České republice. Mediální slávu si vysloužil díky tomu, že odmítl podat ruku slovenskému prezidentovi Peteru Pellegrinimu.

Stalo se tak před třemi dny v Prezidentském paláci v Bratislavě, kam byli pozváni slovenští studenti, kteří v loňském roce dosáhli významných úspěchů v mezinárodních olympiádách. Omaník konkrétně získal bronzovou medaili na středoevropské matematické olympiádě. Jak ukazuje krátké video u článku zde na iDnes, nadějný mladý matematik, který měl na obleku připnutou stuhu v barvách ukrajinské vlajky, si při přebírání ocenění potřásl rukou se slovenským ministrem školství Tomášem Druckerem (který je politikem za stranu HLAS), prezidentovi Pellegrinimu však následně ruku podat odmítl. Následně svůj postoj vysvětlil tím, že má se současnou hlavou slovenského státu osobní a politický problém, neboť se Pellegrini dle jeho názoru dostal do prezidentského úřadu díky podvodům a lžím.

Tohle je tedy příběh skutečný, který se odehrál v zemi, která je členem Evropské unie (byť se její zahraniční politika od ostatních států EU v některých směrech odkloňuje) a probíhají zde již několik desetiletí svobodné demokratické volby. Nyní zapojím trochu fantazie a k tomuto příběhu přidám dva smyšlené příběhy.

První se odehraje v předlistopadovém Československu, kdy je na Pražský hrad pozván středoškolský student, který dosáhl významného úspěchu v mezinárodní matematické (případně fyzikální, chemické...) či jiné olympiádě. Student má na klopu saka připnutý odznáček s americkou vlajkou a při přebírání ocenění odmítne podat ruku tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi. I on své gesto vysvětluje po ceremoniálu politickými důvody.

Druhý smyšlený příběh se odehraje v současné době na mezinárodním summitu. K českému prezidentovi Petru Pavlovi přistoupí americký prezident Donald Trump a na uvítanou mu podává ruku. Český prezident však v souladu se svým někdejším prohlášením z roku 2022 (viz odkaz zde), kdy Trumpa označil za „odpudivou lidskou bytost“ a vyjádřil přání, aby si s Trumpem nemusel nikdy ruku podávat, americké hlavě státu ruku podat odmítne.

Nyní se dostávám k titulku mého dnešního článku, kterým narážím na to, že mnozí lidé označují studenta, který odmítnul podat ruku Peteru Pellegrinimu, za takřka slovenského národního hrdinu. Jsou ale až takové komplimenty skutečně adekvátní a je vždy nepodání ruky hlavě státu projevem hrdinství?

Když bychom vzali všechny tři v článku zmíněné příběhy, předpokládám, že se téměř všichni shodneme na tom, že označení hrdina by si jednoznačně zasloužil student, který by v době komunismu odmítl podat ruku prezidentovi či jinému významnému stranickému funkcionáři. Současný bratislavský student odvahu určitě projevil také a slovenský premiér Fico se do něj pustil na sociální síti nebývale ostře (viz odkaz zde), nicméně na rozdíl od studenta ze smyšleného příběhu mu v dnešní době určitě nehrozí vyloučení ze studia z politických důvodů. Otázkou také je, zda si pro kritiku slovenského prezidenta, na kterou má jistě právo, neměl raději vybrat jinou příležitost.

A co se týká českého prezidenta a možného nepodání ruky jeho americkému protějšku? To by se za určité hrdinství považovat dalo, ovšem jsem přesvědčen, že i přes své dřívější prohlášení (nutno dodat, že ho Pavel pronesl v době, kdy ještě hlavou státu nebyl) by tak Petr Pavel ani žádný jiný český prezident neučinil...