Kdo se bojí státních maturit?

Téma státních maturit je spolu s problémem nedostatku peněz na platy učitelů největším evergreenem českého školství posledních let. Po více než 10 letech všemožných příprav a neustálého odkládání se zdá, že v příštím roce k jejich spuštění konečně dojde. Definitivně jisté to však ještě není, neboť nová podoba maturit má stále velké množství odpůrců.

Nejprve k výše uvedeným obavám. Údajný nedostatek informací ke státním maturitám považuji za  účelovou výmluvu, neboť minimálně na webové stránce www.novamaturita.cz jsou již déle než rok k dispozici katalogy požadavků i ilustrační testy k těm předmětům, z nichž se má v příštím roce maturovat (český jazyk, matematika a cizí jazyky). Trochu mi vadí, že zde dosud není například katalog požadavků z informačně technologického základu, ale z tohoto (volitelného) předmětu se bude poprvé maturovat až v roce 2012.

Nebezpečí vyzrazení zadání samozřejmě u takovéto plošné akce hrozí vždy, proti tomu se však lze zabezpečit vypracováním náhradní varianty, která by se v případě vyzrazení použila (jelikož jsme v České republice, doporučoval bych ministerstvu těch náhradních variant pro jistotu vypracovat několik).

Další výhrady se týkají toho, že v ilustračních testech či v testech, použitých u takzvané Maturity nanečisto (v roce 2007) byly některé otázky postaveny nejednoznačně. Z vlastních zkušeností však mohu říct, že takových otázek bylo minimum a že se v tomto případě trochu udělal „z komára velbloud.“   Navíc se domnívám, že u současné podoby maturit je pravděpodobnost položení nejednoznačné zkušební otázky minimálně stejná.

V čem naopak vidím hlavní přínos státních maturit? Především ve větší objektivitě. Při současné podobě si student losuje v každém předmětu jednu z 25 až 30 otázek, takže výsledek často závisí na náhodě. Stávají se případy, kdy student, který měl z daného předmětu po celou dobu studia trojky či čtyřky, dosáhne u maturity výsledku o dva stupně lepšího díky tomu, že si vytáhne lehkou otázku nebo jednu z těch mála otázek, které se stihl naučit pořádně. Naopak se může stát, že jinak výborný student si vytáhne otázku, která mu vyloženě nesedne a jeho dosažený výsledek je pak podstatně horší než tomu bylo po celou dobu studia. V případě testů, ve kterých bude průřezově obsažena látka z celého středoškolského učiva, taková nespravedlnost nehrozí. Výhodou testů je i to, že je zde přesně dána klasifikační stupnice dosaženým počtem bodů a nemůže se tak stát, že výsledek studenta je ovlivněn tím, jak byl danému zkoušejícímu (případně i ostatním členům maturitní komise) sympatický či nesympatický. Na  testech použitých u již zmiňované Maturity nanečisto se mi navíc líbilo i to, že zde v žádném předmětu nebyli žáci zkoušeni z paměťových znalostí. Například v češtině již maturanti nemusí umět vyjmenovat všechna díla Ruchovců a Lumírovců, ale převážná většina otázek je zaměřena na schopnost porozumět psanému textu. A to je pro praktický život určitě důležitější.

Významným (a možná i tím největším) přínosem státní maturity je pak to, že poskytne možnost srovnání úrovně oborově podobných škol. Dokud totiž byly maturity čistě v režii jednotlivých škol, bylo takové srovnání zcela nemožné. Stávalo se proto, že žák, který na jedné škole odmaturoval s trojkami, měl lepší znalosti než žák, který na jiné škole odmaturoval s vyznamenáním. A v tom bude možná hlavní kámen úrazu, proč se některé školy státních maturit tak bojí.

Důvodů pro a proti by se samozřejmě našlo mnohem víc a asi bych je všechny nevyčerpal, ani kdybych popsal 10 stránek formátu A4.

Závěrem bych chtěl jen vyjádřit přesvědčení, že stávající ministryně školství Miroslava Kopicová ani její případný nástupce nevyhoví snahám studentů, některých pedagogů ani populistických politiků typu Waltera Bartoše či Vítězslava Jandáka o opětovné (kolikáté už) odložení státních maturit a že se tak v příštím roce bude konečně maturovat po novu.