- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je Vás víc co jste na toto téma napsali blogy. Vidím v tom střet naší tradiční kultury, kdy člověk přece jen, při všech vědomostech z internetu věří (v mém případě vždy jinde než na internetu ověřené) autoritě a "novými (bio) lidmi", kteří znají vše z internetu, Dula s kurzem je víc než lékař s praxí, šestiletým vzděláním a atestací....
Přesvědčení tatínka je více než osvědčené pedagogické postupy....
No - běžně to nedělám, ale osobní zkušenost jiné blogerky naprosto podporuje Váš názor, se kterým bezvýhradně souhlasím a dovolím si dát sem odkaz. I proto, že i já byla se svými dětmi v nemocnici.
Děkuji Hanko za příspěvek, blog paní Dianové jsem již četl.
Už jsem to někde napsal:
Synek strávil po narození jako kilový několik týdnů. Samozřejmě jsme tam za ním denně chodili jak to šlo. Dodnes mám v sobě zafixovanou hlubokou úctu a obdiv k sestrám a lékařům, kteří tam pracují a nikdy bych si nedovolil jakkoliv zpochybnit a neposlechnout jakýkoliv jejich příkaz. Chvála bohu tam nebyla žádná taková matka a ze synka je zdravý normální kluk. Ano, tady jsou sestry a lékař nejvyšší autoritou a bohy.
Svět se v zadnici obrací.... já dal Nožičkovi karmu a souhlasím s ním
Tak to už snad fakt bude konec světa...
Lidé, kteří snadno přijímají předložené autority nikdy nepochopí jednání svobodomyslných lidí. Proto budou hledat tisíce důvodů jak ostatním vysvětlit, že je zapotřebí tyto autority poslouchat a ti co to nedělají označí za bezohledné lidi, nebo je nějak zesměšní.
Řekla bych, že je to v pohodě. Stačí dítě nevěřit autoritě a svobodně je léčit dle svého...
Dnes ne.
Bůh v bílém jednal v rozporu se zákony i řádem nemocnice. To by mělo stačit každé ovečce.
Paní Šichtařová jede toho populismu až moc, škoda, bývala mnohem lepší. Vám karma.
Karma.Také to tak vidím.Škoda,že jste se nedostal na titulek,tam kvuli jedné proruské fanatické agitce a jednomu trapnému zoufalci co si hraje na humoristu jaksi nezbylo místo pro kvalitnější blogy...
Ono se pane Bárto každému líbí něco jiného a kolegové Vyoral či Kavka zase tak často na titulce nebývají... To třeba paní Šichtařová má v tomhle úspěšnost téměř 100 %.
Hezky napsáno, pane Nožičko. Paní Šichtařova již minula hranice normálního pohledu na věc a stala se z ní populistka vybírající si témata zásadně lákavá (což není nic proti ničemu a dělá to tu víc lidí, ale někdo s titulem Bloger roku by měl napsat poutavý blog i o hovně, což paní Šichtařova neumí a bez viditelné podpory redakce by nikdy svých úspěchů s počtem čtenářů nedosahovala) - leč některým tématům se viditelně vyhýbá, neboť ví, kde je její chleba namazán.
Víte, říká se, že můžete člověka kolem sebe poslouchat a třeba si i o něm myslet své, ale jakmile Vás začne urážet, a třeba navíc už i sdělovat, co si máte nebo nemáte myslet, tak už si na něj dávejte pozor. Sice se hezky na něj usmívejte, ale oběma rukama si chraňte koule, poněvadž už ta rána přijít může.
Děkuji za přečtení i za pochvalu.
I když to s tématem článku zdánlivě nesouvisí, tak jsem si vzpomněl, jak jsem před časem jel, asi ve 22:00, po Průmyslové ulici směrem do Hostivaře.
A najednou nás zastavil policista. Já byl asi čtvrtý v tom dvojstupu aut. A tak jsem čekal a koukal a koukal a čekal a nic se nedělo. Policejní auto tam sice bylo, ale žádná záchranka, ani viditelná nehoda.
Asi tak po 20 minutách se jeden odvážlivec vzmužil a šel diskutovat s tím policistou, co jako je? Policista mu řekl, že vyšetřují nehodu a na žádné námitky dotyčného nedbal a odkázal ho do mezí. Pak jsme se po čase rozjeli.
Co z toho plyne? Na silnici a vůbec na veřejnosti má policista poslední slovo a my si o jeho pokynu můžeme myslet, co chceme. A splnit ho. Ne jako Káča Jau Jau Biomasa říci "na to nemáte práva" a začít se prát.
A to samé platí i v nemocnici. Tam zase musíme, bez výhrad, poslechnout pokyn personálu.
Nesouhlasim. Je to tak, jak bylo napsano - lide, kterym je neco receno a sklapnou podpadky, jsou presne ty ovce.
Charta prav ditete v nemocnici:
Děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, mělo by se rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
http://www.fnmotol.cz/prakticke-informace/charty-prav-pacientu/charta-prav-deti-v-nemocnici/
Cituji z clanku, na ktery odkazujete:
„Matka mne volala na pomoc v podvečerních hodinách, že lékař má problém s tím, aby trávila noc na křesle, hladila dítě a dávala mu čerstvé odstříkané mléko,“ uvedla Petra Langová, bývalá členka rady Hnutí za aktivní mateřství, která hájí práva žen a dětí v porodnicích.
Jinymi slovy - mohli ji umoznit spat treba na zidli v predsali, ale tezko ji mohli uplne vykazovat.